Další životní krok

... snad správným směrem. Symbolicky - o Adventu

Pokořila jsem další horu. O svém bytí na Fler jsem před rokem ani nesnila. Tajně, bez přihlášení jsem okukovala krásu rukama stvořenou.... spoustu z vás jsem tam potkávala. Protože jsem vám chtěla napsat, jak krásné vaše tvoření je, přihlásit jsem se musela. A dnes přišel čas, kdy jsem se odvážila vytvořit si profil nový, prodejní. Jestli chcete, nakoukněte, budu moc ráda:


http://www.fler.cz/emart


Snad neudělám paní učitelce Bellet ostudu...



Krásné adventní čekání!!

Mysterko, děkuju za inspiraci!! 

Jedna pohlednice pro všechny Marinky

Bellet na Galerii Marina vyhlásila akci "Pošli své oblíbené Marince šitou pohlednici"...

Mám ráda na Marině úplně všechny, tolik pohlednic bych ale šila léta.... 

Omlouvám se tedy těm, které sice také patří k mým nej, ale neposlala jsem jim zhola nic... Jsou to taková zlatíčka celé Galerie, že zcela jistě dostanou pohlednic spoustu. Moje domněnky se potvrdily, i mnou oblíbené holky plní svoje blogy spoustou fotek pohlednic z různých koutů republiky...

Přidám ještě omluvu společně s velkým poděkováním. Bell, brblala jsem, nebudu to skrývat a napráskám to na sebe. Brblala jsem, co sis to vymyslela za obr projekt a v takovém krátkém čase! Jenže kdyby ten termín nebyl tak šibeniční, možná bych k šití pohlednic nezasedla nikdy. Chvilku jsem se kochala na internetu a nápady se začaly rojit. Nemohla jsem se dočkat, až zasednu k šicímu stroji.... no, ještě vyžehlit látky, podlepit vlizelínem... a pak mě to pohltilo. Stříhala jsem, skládala, šila a šila a šila... Pro Marinky jsem vytvořila přáníčka tři. A v návalu radosti jsem v pozdních nočních hodinách ušila ještě jednu, tu jsem si ale nechala pro kamarádku k narozeninám. Poslední dobou to neměla lehké...

A tuhle poslední pohlednici posílám alespoň virtuálně ještě všem Marinkám, které by si svoji pohlednici taky zasloužily a stále ještě čekají.... Mám vás holky všechny moc ráda!

Tobě Bell, se moc omlouvám, že jsem brblala. Pro naprostého nováčka v aplikacích to byla neuvěřitelně krásná práce, otevřela mi nové obzory a i když žádnou pohlednici nedostanu, radost z téhle akce mám velikou! Od teď budou mé kamarádky a příbuzné dostávat jen přání šitá. Slibuju, že se polepším, vylepším nápady i styl a naučím se nové metody.... abych ti nedělala ostudu. Děkuju. Děkuju moc za tuhle akci.

Ještě fotky pohlednic, které putovaly k Marinkám:

Směle na oslavu

aneb první téměř vlastní tvorba

Inspirováno časopisem Praktická žena (nebo podobným periodikem), upraveno, pár much při šití nachytáno, ale je to doma!! Parádníkovník mě v časopise zaujal na první pohled, neměla jsem ale po ruce holčičku, které by se mohl hodit. Tak nač jej kupovat?! Na tento pátek jsme ale dostali pozvání na oslavu desátých narozenin slečny Evičky. Hurá, je pro koho šít... 

 

 

A jak to vypadá po naplnění (nemám dost zkrášlovacích potřeb, červená poutka pod střední kytičkou by měla sloužit pro uložení čelenek) :

 

A ještě jeden projekt mě moc lákal a nebyl vhodný objekt k obdarování. Čelenka z Mariny. Už je na světě a opravdu je snadná, rychlá a tentokrát si dovoluji tvrdit, že i v mém podání pěkná...

Chápete to?

Já to pořád pochopit nemůžu. Moje úplně první kabelka jde do světa... za peníze.

Opravdu si připadám jako ve snu. Kabelku A proč ne? jsem si šila pro sebe. Bylo to s vypětím všech sil, jsem kabelkový nováček...

Jsem nevděčník a musím se chlubit i na jiných webech, protože na Marině jsem v té nejposlednější lize a tam jsem za prvoligového hráče:-) Krátce po vystavení mi přišla zpráva, že po ní virtuální kamarádky srdce touží. Po mé první kabelce. Četla jsem tu zprávu znovu a znovu a nemohla tomu uvěřit. Dlouho jsem váhala, třeba už nikdy žádnou kabelku neušiju, je teď moc plánů na jiné věci a čas pražádný. Na mou pochybovačnou odpověď přišla prosba: když si tuhle necháš, mohla bys mi ušít podobnou? A tak šla moje A proč ne do světa. Tedy peníze nejsou v žádné závratné výši a ani nevyjadřují práci vynaloženou, protože mi trvala asi 10x déle než zkušenějším holkám a zatím je na účtě nemám, zatím jsem kabelku poslala na "prohlídnutí" a nechám na kamarádce, zda si ji fakt nechá. Možná objeví "umělecké záměry" handmade a kabelka se mi vrátí... Ale jestli opravdu přijdou, připíšu je na Fond pro nový šicí stroj.

Honem jsem ke kabelce ušila ještě aspoň šnuptychelník podle Janičky Cingrlata - úžasný, rychlý návod, moc moc děkuju! A musím říct, že holky na Marině mají pravdu - když se šije pro konkrétní osobu, je to šití úplně jiné ...

A proč ne, keškobraní na kole údolím Bílého potoka s kočkou na závěr

Čárka v nadpisu je záměr, ne omyl...

Došila jsem svoji první kabelku a je to A proč ne?! Z časopisu Marina...

Ačkoli jsem zmiňovala započetí šicích prací v předchozím blogu už v červnu, na došití vytouženého prvorozeňátka došlo až v polovině července. Je hotovo a nezbývá, než se pochlubit:-D Kromě pochval toužím i po jemně kritickém náznaku, co se mohlo udělat jinak a lépěji. Snažila jsem se, seč mi ruce, hlava i stará Veritaska stačily.

 

Už se nebudu rozepisovat o strastech a slastech šití téhle kabelky, ale něco bych přece jen splkla. Podělím se s váma o zážitky z nedělního výletu.

V neděli vstávám brzo jen velmi nerada, tohle ráno bylo ale vyjímečné. Manžel vstal o hodinu a půl dřív, aby odvezl auto s nosiči kol na střeše do Veverské Bítýšky, cíle naší cesty a dopravil se zpět do startu. Já nachystala proviant, propriety, synovi snídani, nasnídala se (za pochodu), ustlala, poklidila a nakrmila kočku, vše zabalila do kapes na kolo (kočku jsem nechala doma). Syn se mezitím stihl nasnídat, oblíct a umýt:-) 

8,30 vyrážíme na kole směr Brno–hlavní nádraží. Taktak stíháme koupit jízdenky, najít správný perón a … vlak má zpoždění. Nakonec přece přijel a my hledáme, kudy nastoupit, abychom s koly ve vlaku nepřekáželi. Samozřejmě jsme vybrali ty jediné nesprávné dveře a průvodčí avizuje odjezd! Ven a zpět to už s koly nestihneme, bereme to tedy i s koly pěkně mezi sedadly... přes dva vagony:-) Spolucestující se zděšeným výrazem uhýbají, aby nedostali řídítky po hlavě nebo pedálem do kotníku. Kolem deváté už nás ovívá svěží větřík Vlkovský (Vlkov u Osové Bítýšky). Tam bych chtěla bydlet! Kousek po silnici - po cyklotrase, ale brzy odbočujeme na turistickou. Musíme totiž cestou posbírat kešky u mlýnů na Bílém potoce. A že jich je: Krupičkův, Radostínský, Ryglovský, Panovský, Spálený, Pavlovcův, Absolínův (kousek od něj je zřícenina hamru, taky je tu keš) a Javůrecký. Za všechny jen pár vzorků:

 

 

Cesta křižuje mnohokrát Bílý potok, pro pěší jsou tu lávky z kmene stromu nebo páru latí, pro povozy s obilím či moukou tu však byly brody. A tak brodíme:

 

A prodíráme se kopřivami:

Na Šmelcovně sice kešku nehledáme, protože je na kopci, kam se údajně „leze po čtyřech“, zato máme úlovek v podobě řízku z uzené krkovičky s chlebem, okurkou a kozími rohy... a pivo ... syn vyprosil fríčko. A jedeme dál nebo tu usneme. Přes louky, hory, doly a už tu máme bonus Hálův mlýn (na mapě Lažánecký). Opravené rekreační zařízení s restaurací a co nás těší nejvíc – s bazénem, který je po nedávné rekonstrukci zařízení již v provozu a dokonce nás nikdo (jako neubytované) nevyhání! A tak se chvíli rácháme, uděláme tržbu aspoň za „ledňáka“, vyzvedneme poslední kešku Svatební cache, kterou vřele doporučuji! Do cíle, Veverské Bítýšky už je to co by dup...

Co na tom, že doma čekal úklid, chystání večeře, hromada prádla na žehlení... tentokrát to nebyl "vůbec žádnej problém"

Málem bych zapomněla na slibovanou kočku na závěr. Vybírala jsem si látky na něco nového, rozložila po zemi a …. . Však to znáte!

Došil

Dodělala jsem včera kolem osmé večerní zakázkové šití...

...ne, opravdu si nepřivydělávám šitím, tak daleko jsem ještě nedošila, ale mám super sousedku, které se chodím chlubit se svými výtvory a ona mi na oplátku přinesla svoje šaty na zúžení a z riflí chtěla udělat podkoleňáky. Fotbalový dres s požadavkem zkrácení rukávů nepočítám, protože ten moje Veritaska nezvládla, ten vrátím netknutý.

Ne, že bych sousedce ráda nepomohla, ale copak TEĎ, když začínám vyrábět takové krásné věci podle Mariny, se můžu zabývat něčím tak netvůrčím?! Šlápla jsem na pedál a bylo osm večer a hotovo. Hurá, střihnu si konečně na svou první kabelku. Od začátku vím, že to bude A proč ne, ale dlouho jsem sbírala odvahu a trochu šicích zkušeností. Dlouho jsem obcházela obchody, než jsem sehnala téhle kabelce trochu důstojnou látku za peníz, při kterém se nebudu budit hrůzou, že to zkazím a peníz vyletí s nedodělkem. Už 14 dní po ní pokukuju, jak si leží doma v regále, ale bylo nutné ušít tolik jiných, potřebnějších věcí (jsou v předchozích blozích). Včera tedy přišel ten čas, práce započaly. Bylo opravdu napínavé, vymyslet to tak, aby byl vzor na tašce hezky umístěn a nepadla na to celá látka. Nastříháno, nažehlena poutka (nějak se mi nedařilo naměřit pravé úhly, rýsovala jsem to na látku asi 3x! Ještě si ta poutka prošiju a zkusím našít proužky i s poutky na podkladovou látku... kolem půlnoci by to mohlo být, to je moje spací hodina... Ale Veritaska stávkuje. Asi se zlobí za to krmení tuhou riflovinou, "to máš za to, že nešiju krásné nové věci podle Mariny!" Hurá, nastavení pomohlo, prošiju jedno poutko, švy jsou křivé, tak párání a znova a lépěji... hotovo. Šup na druhé poutko. Veritaska zase stávkuje, jehla prochází člunkem, ale nespojuje se horní nit se spodní. (Omlouvám se za laické výrazy). A další fázi asi všechny znáte: přenastavit tah horní nitě, spodní nitě, znovu navlíct, pročistit člunek, vyměnit jehlu.... a tak párkrát dokola, co kdyby.... Šílela jsem u převlíkání nitě, šílela jsem při zkoušení, jestli náhodou... Párkrát dal stroj najevo, že by to šlo, ale na další stehy už se vybodl... Odbila půlnoc. Hotovo NIC. Tak jo, řekla jsem si - DOŠIL, (jako abych přestala šílet), stroj asi DOŠIL. Má svoje léta, v servisu byl jednou, nemažeš ho, tak co chceš.

Kabelka odložena na neurčito a já zítra zkusím ještě další pokusy vzkříšení. 
A jestli ani to nepomůže, budu se muset porozhlídnout, kolik tak stojí slušný a poslušný šicí stroj. Nemusí být nový, ne? Ráda bych na něm ale šila nejen dle Bellet (možná se jednou pustím i do deky), ale taky sem tam nějaký hadřík, elastické tričko, šaty...

Jsem zoufalá, ale už nešílím.

Něco málo ke kosmetické taštičce

Já nevím, proč to málo, co vytvořím, musím tolik okecávat ale musím vám to vylíčit. Vylíčit, proč jsem se pustila do kosmetické tašky.

Opravdu poprvé v životě byl vidět na mé mamince úžas nad dílem mých rukou. Byl to úžas nad cestovkou. Já vím, není dokonalá, žádný skvost, Marina je plná skutečného šitého umění, ale je to moje první taška a ani moje vlastní mamka by ve mě schopnost ušít něco "tak složitého" nečekala. No jo, ona neví, že je to největší zásluha Bellet a že s ní je to šití vlastně jednoduché. Taky jsem jí to hned řekla, ale nevěřila :-) No, zas to natahuju, už jdu na to. Maminka měla dnes nastupovat do nemocnice na operaci kýly a už dvě předešlé operace břicha nebyly právě OK, měla proto strach ona i já. 

Klid, dnes už je po operaci a zítra se na ni můžu jít podívat :-) Před 14 dny, kdy jsem se chlubila cestovkou, vyslovila mamka přání - kosmetickou taštičku do nemocnice... Zašila jsem do ní štěstí, co to šlo a snad to mělo ten patřičný účinek. Radost mamka měla.

 

Dárek byl předán včera, po příjemném kafíčku s Marinkama ve Vaňkovce. Stavila se i švagrová, mamka synovečka Kuby. A podělila se  s námi o super perličku. Taky se dělím, ať si zlepšíte náladu:

Ještě musím předeslat, že moje mamka, Kubova babička, rozhodně není žádný hubeňour, je jí kus ženský, však jsme na Moravě, ne?:-) Šli spolu švagrová a malý čtyřletý Kuba po městě. Naproti nim krásný mladý muž v rozevláté nezapnuté košili... radost pohledět. A přišla otázka:

"Mami, proč má ten pán rozepnutou košili??"
"No, má krásné, vysportované tělo, tak se chtěl pochlubit."
"Čím se chtěl pochlubit?"
"Jaké má na břichu vysportované varhánky.."
" A jak to, že má na břiše varhánky?"
"No, protože hodně cvičí, víš?"
"Joooo, já uuuuž  vííííím, babička má taky na břiše takové varhánky!!"

Za svoje první jojíčko vděčím Opagme. Vylosovala jsem si na brněnském srazu Galerie Marina udělátko na yoyo od ní a dostalo se mi taky řádného zaučení. Snad jsem ostudu neudělala?

Dobří lidé ještě žijí a taky trošku o šití

Na severu Moravy žije jedna velká rodina...

.. psala jsem o ní v prosebném blogu o šicí stroj. Paní je zatím ještě na mateřské se svým třetím prckem, manžel má svoje dvě děti z předchozího manželství, které s nimi bydlí jen občas a bohužel podniká ve stavebnictví. K tomu mají na podnikání v tomto oboru moc citlivé srdíčko. V tomto oboru vzít zakázku musíte, zálohu vám dá malokdo a často neplatí nebo je to daleko po splatnosti. Zaměstnancům se platit musí, materiál nakoupit musíte, nářadí, daně, pojištění a už se vezete.. A tak to tlučou jak se dá, jedno kuře je živí 3 dny.

Přiznávám, že nikoho jsem dosud neznala osobně, s Martinkou se potkávám na příjemném vebu pro rodiče www.vasedeti.cz (VD). Doteď žili s chlopkem "na hromádce" a snili, že až jednou budou peníze, uspořádají svatbu. Peníze sice pořád nejsou, ale souhra, snad šťastných náhod, tomu chtěla, že na svatbu došlo! Malá svatba v šatech půjčených od kamarádky, darovanou kytkou, jen se svědky a oslavou na zahradě. Už se dostávám k jádru pudla, nebojte. Protože je na VD paní Martinka moc oblíbená a všechny prožíváme její strasti i radosti s ní, tajně jsme se spojily, obeslaly vhodné kandidátky a ono to vyšlo! Na svatební dárky se složilo asi 20 mamin, částky mě někdy opravdu šokovaly, protože většina je na mateřské. Povedlo se nám najít za dobrou cenu velmi dobré věcičky, některé navrhla nevěsta sama ("potřebovali bychom povlečení nebo by se mi hodily skleničky na víno nebo rámečky na fotky..") Netušila, že to nebude NEBO:-) Vybraná částka stačila dokonce i na domácí pekárnu, která jim nedávno odešla a je pro ně nezbytností. Občasné postesky o tom, že nemůžou v takovém počtu na bazén nebo do ZOO jsme vzaly v úvahu a přibyl poukaz pro celou rodinu do bazénu i celoroční vstup do ZOO. Protože balicí papír byl drahý, napadlo hlavní organizátorku koupit za tímto účelem obrovské osušky. Nejvíc jsme novomanželům chtěli dopřát aspoň malinkou svatební cestu. I to se povedlo. Dostali díky slevovým servrům víkendový pobyt v Karlově Studánce s večeří a snídaněmi. Bylo úžasné sledovat, jak každým dnem naskakovala částka peněžních darů všech a jak se nám tím rozšiřovaly možnosti koupení dárků.

A ukuly jsme překvapení největší. Martině zavolala jedna z nejbližších kamarádek, že by se ráda zastavila. Neumíte si představit, jaké bylo překvapení, když místo čtyřčlenné rodiny přijelo 6 většinou úplně cizích ženských!! Po vyslovení přezdívek začalo nekonečné objímání, došlo i na slzy. Nová vlna emocí přišla s rozbalováním dárků. Byli u toho překvapivě oba novomanželé, ačkoli taťka bývá pravidelně v sobotu v práci. Ten den lilo jako z konve a stavět se nedalo. Ačkoli to pro mě byla cesta přes 200 kilometrů a návštěva trvala jen pár hodin, bylo to nepřekonatelné a nezapomenutelné. Všechno to plánování, organizování, vybírání, shánění a domlouvání stálo za to. Tak ještě tady posílám virtuální blahopřání novomanželům a poděkování všem přispěvovatelům.

Ještě musím napsat jedno zvláštní poděkování Jitušce z Galerie Marina za darování šicího stroje. Ačkoli jsem naplánovala obrovskou akci "kulový blesk", aby se šicí stroj dostal k Martince co nejdřív, poslední článek to trošku zdržel a k předání došlo současně s přepadovou akcí. 

Původně tyhle sáhodlouhé odstavce měly být jen vysvětlením k fotkám čtyř hadrových zvířátek. Přece když už jsem se na to šití dala, nepojedu "s prázdnýma rukama"? Omlouvám se tedy za délku úvodu, nedalo mi to, musela jsem vám to celé vyprávět. A proč jsou zvířátka jen čtyři? Jedno manželovo dítko Martinka moc často nezmiňuje, všechny jsme žily v domnění, že mají děti čtyři:-( Páté dítko už má 15 roků, tak snad moc slzet nebude:-)

No a konečně ta zvířátka:

A JEŠTĚ VŠICHNI PĚKNĚ POHROMADĚ

KDO DOČETL AŽ SEM, PŘED TÍM KLOBOUK DOLŮ!

---

Albertova kúra lázeňská

VZP sice poslala léčit neduhy do Křetína syna, ale nástupní den byl tentokrát čtvrtek a ne úřední den jako vždycky, vzala jsem si tedy volno  a jeli jsme juniora s manželem odevzdat oba. A zůstali jsme do neděle. Místní silničky jsou téměř bez provozu, volba bicyklových výletů byla ta nejlepší. Nejsme polykači kilometrů, ve čtvrtek jsme jen objeli přehradu Letovice na Křetínce.  Není to nádhera?

Díky tomu, že raději než cyklostezky vedoucí po silnicích brázdíme turistické i neturistické chodníčky jsme narazili na krásné zákoutí:

U vodníčka byla sice informační tabule s pověstí, ale nikde ani zmínka o tom, kdo to takhle krásně zbudoval.

A ještě jedna fotka z Křetínky: u zatím ještě zavřené „výletní restaurace“ stál kolotoč s duší.

 

Pak jsme se chvilku váleli na travnaté pláži a užívali sluníčka. Čerstvý vzduch nás tak zmohl, že jsme oba usnuli :-D

V pátek po zdolání šíleného kopce a sběru dvou kešek se nám na louce u hája (nezabili tam šuhaja:-) tak zalíbilo, že jsme se zase trošku váleli, svačili a jako za mlada mi tatík upletl věneček.

Tak šup šup, popojedem, celkem to máme skoro 30 km. Obídek v Kunštátě po drobném výstupu s panem vrchním dopadl dobře, zmrzlinu mají lepší v cukrárně na straně blíž k silnici. Ta u kašny je taková vodová... 

Výhled na zámek v Letovicích: 

Díky předpovědi počasí zkracujeme výlet sobotní.

Jedem kolem keltského opevnění Isarno, které zatím ještě spí. Až mám pocit, že ho už nikdo nedokáže probudit. Pobořené plotky, děravé střechy. A moře odkvetlých pampelišek...

Za to chrpy jsou v plné kráse:

V neděli byl v léčebně návštěvní den, po obědě jsme vyzvedli juniora a prohlídli si Kunštátský zámek pěkně zevnitř. Ještě zmrzlinu na náměstí a už chtěl zpátky. Má to tam rád. Plno holek, na kterých může zkoušet dobyvatelské schopnosti, švihák náš lázeňský. Při prvním pohledu na Alberta v Marině bylo jasné, pro koho ho Bellet vymýšlela. Jen Honza nosí nejraděj košile... Koukám, že už zíváte a ptáte se, kde je ten Albert ? Albert je v krabici na poště spolu se sladkostmi a do léčebny dorazí ve čtvrtek, v den Honzových 15. narozenin.

A ještě kvízová  otázka. V čem si to Julča udělala pelíšek?

Nejsem takový bordelář, že bych tyhle věci povalovala volně po bytě:-D Potřebovalo to trošku provětrat po cyklistické cestě z práce.

---

Neleží někde šicí stroj ladem?

Vím, je to troufalá otázka. Zvlášť v dnešní době plné podvodů.

Nesháním šicí stroj pro sebe, ale pro kamarádku postiženou nepřízní osudu a probíhající krizí. Na severu Moravy schází stavebnictví na úbytě, takže rodinná firmička nezvládá platit dluhy a stěží zajistí obživu rodičům a čtyřem dětem. Největší podíl na jejich krizi mají ale neplatiči. Kamarádka mi psala, jestli nevím o někom, kdo by levně prodal elektrický kufříkový šicí stroj ve funkčním stavu. Na přešívání a zašívání oblečení, na vlastní tvorbu jí čas nezbývá. Našetřila si na něj 500. Jenže než jsem sem stačila dotaz dát, už nemá ani těch 500.
Takže otázka zní: Nebyl by tu někde nevyužitý šicí elektrický kufříkový a funkční stroj, který by nějaká dobrá duše byla ochotná darovat? Jiný prosím nenabízejte, neměla by ho kam dát.
Vím, že je to otázka velmi troufalá a že si možná koleduju o podezřívání z nekalých úmyslů nebo zlodějin, ale položit jsem ji musela. Jinak jí pomoci neumím.

Otázka byla položena na www.galeriemarina.cz, v  kalendáři byl 14. březen 2011.

Téměř okamžitě se ozvala Jitka z Blučiny s nabídkou šicího stroje Visnja bagat... Jak dostat stroj nejdřív do Brna a potom na sever Moravy s co nejmenšími náklady? No oslovit kamarády a známé!! A tak soused, pracující jako obchodní zástupce s rajónem na jih od Brna dopravil k nám domů. Pak putoval po kamarádkách z mého oblíbeného www.vasedeti.cz (VD), protože i tam si lidi ještě umí pomáhat. Já zavezla J. stroj ke škole na Vinařskou, J. ho vyskladnila u M. v Přerově, cestou ze školy domů, do Zábřeha na Moravě. U M. v Přerově si ho vyzvedla V., stavící dům v Přerově, ale dosud žijící v Ostravě. No a v Ostravě má manžel nové majitelky stroje momentálně nějakou práci, plán byl, že si stroj vyzvedne osobně u V.... Jenže plány jsou od toho, aby se měnily. Dřív, než k poslednímu předání došlo, kamarádka se vdala, na VD proběhla nová akce a jak se tyhle dvě akce skloubily, o tom příště....

Pařížanka v Brně

---

Přes troje špendlení, patero párání (dokonce došlo i na stehování) včera v pozdních nočních hodinách přišla na svět moje první kabel(k)a. K focení jsme tedy mohly přistoupit až dnes.

Snad jsem se na Marině naučila nejen trochu šít,ale i fotit, snad tedy ty mouchy neobjevíte:-)  Nemám ráda chemii, stříkat Biolitem je tedy nebudu. Zato mám ráda přírodu, kytky, vše živé.

Moje první taška tedy zákonitě musela být květy zdobená. Látka je úžasný úlovek v sekáči za 70 Kč a to jí zbylo ještě nejmíň na tři pařížanky! Byla pěkně zastrčená pod ošklivějšími kamarádkami, snad si ji tam neschovala nějaká Marinka. Na první kabel(k)u jsem si nabrala tedy obrovské sousto. Chtěla jsem mít všechno vycentrované, pruhy navazující, popruhy trošku logicky umístěné a vhodné barevně - zkrátka vše jako správná žačka! Byl to boj, ale začínám být na sebe hrdá! Díky Bellet, díky Lence Jarníčkové...  díky všem na Marině... 

Moje pařížanka moc dobře ví, že se hned tak do světa nepodívá, kochá se tedy aspoň výhledem z balkonu na západ jarního sluníčka.
No dobře, lhát se nemá - poslední třešinka - šikmý proužek - mě ještě čeká.

A tady je důkaz úsloví - když se chce, všechno jde!

Tak jsem si myslela,..

.. že dnes zveřejním svoji první tašku a zatím jdu párat...

Jojo, krásně mi Jarníčková svým blogem na Marině zvedla z podlahy moje šicí ego. Tak to ta moje brněnská pařížanka není napoprvé až tak špatná! Celá rozradostněná jsem jí šla vycpat břicho (i přes křivé švy na kšandách - to byla vůbec kapitola, trefit pruh barevné (jo pardon, vlastně hlavní designové) látky doprostřed, šev vlevo je rozhodně blíž ke kraji než šev vpravo, kapsička je jak v  mírně podroušeném stavu), aby se mi při focení nekácela, pěkně rovnám rožky a .... co to je???? Až dnes, druhý den po ušití jsem si všimla, že střední zipová část není všitá rovnoměrně! Jeden roh s "riflovinou" je delší než druhý. Jak se tohle mohlo stát?! Proběhla domácí, velmi bouřlivá diskuze o tom, že je nutné párat (já, velmi plačtivým hlasem) nebo ne (dcera a manžel). Argument typu: dyť ani ty sis toho nevšimla! nemá žádný vliv. Naštěstí jsem neměla začištěno šikmým proužkem, to bych se na to párání možná taky vyprdla. Tak nic, zítra snad opravím (jestli to teda půjde) a možná se konečně i já pochlubím svoji první taškou. I když se sebevědomí válí opět někde na podlaze.

Dobrou a klidnou noc beze snů o párání.

Ještě mi, švadlenky, prosím poraďte, jak mám pruhy na ty kšandy vyžehlit tak, aby to byla fakt krásná rovná čára? Postupným překládáním a žehlením mi vznikla leda krásná vlna. Dneska asi neusnu.

Zima je definitivně pryč...

... pampelišky přece v zimě nekvetou

V pondělí krátce po půlnoci začalo astronomické jaro. Brněnské pampelišky to ale neví, zmátly je sluneční hřejivé paprsky.... Musela jsem vám je na své pracovní pochůzce vyfotit, třeba zaženou zimní chmury i vám.



Je pravda, že kvetly vedle kotelny, možná je kromě sluníčka shora hřeje ještě teplá voda od nohou. Ale náladu mi stejně zvedly.

Bertík džunglí bloudí

Toužila jsem po Bertě z Mariny, měl to být ale dárek pro synovce...Přece nedostane myšku v sukních? Jak to dopadlo? Z Berty je Bertík a bloudí džunglí...  Bertičku stejně plánuju, tu pravou, mám přece jen ještě neteřinku.

A když byl příliš znaven, chladil se ve stínu lián...

 Větší fuška než ho ušít bylo to sem vložit...

Mám je takové....ploché...

Nebojte se, nevkládám fotky svých vnadů...

Učarovaly mi nádherné organzové kytičky. Musela jsem to zkusit. Jenže ty moje pořád nejsou to pravé ořechové. Jsou takové ... ploché... Asi to chce víc lístků, možná skládat excentricky, víc velikostí.. nevím.  Měla jsem ve váze větvičky z kroucené vrby (na vánoce tam byly ještě větvičky z jalovce a zlaté korálky). Oblíkla jsem jim teď aspoň ty kytičky...

Nekvalitu fotek způsobuje denní doba a možnosti foťáku, ne autorka:-DD

Narozeninové tvoření: Hafánek podle Bellet, polštářek, dort a jiné

První šití hračky mě zastihlo až v téměř dospělém věku mých dětí. Syn bude mít 15, ale Hafánek byl určený pro dceru ke krásným 20. narozeninám. Bože, ty děti nám stárnou! Hafánek je dotvořený v duchu studia, které letos dcera započala. Aby na to učení nebyla sama... Schválně, poznáte, co studují? V kapsičce kabátku měl příspěvek na vytouženou cestu do Bretaně... ale já mu říkala - neber ty úplatky!

 

Oslavenkyni ještě chyběl polštářek a synovi dárek pro ni, vznikl dárek společnými silami. Syn navrhl, nakreslil, já  ušila polštář, on to pak dokreslil voskovkama a ručně! našil na polštář (je z elastického froté – hezky měkounkého).

Dcera se věnuje irským tancům, které se tančí ve speciálních botkách, Irsko má jako symbol trojlístek – proto je dort jaký je…

 

A poslední fotka je pro inspiraci - netradiční obložený talíř:

 

Snad jsem vám neudělala chutě:-))