Dodělala jsem včera kolem osmé večerní zakázkové šití...
...ne, opravdu si nepřivydělávám šitím, tak daleko jsem ještě
nedošila, ale mám super sousedku, které se chodím chlubit se svými
výtvory a ona mi na oplátku přinesla svoje šaty na zúžení a z riflí
chtěla udělat podkoleňáky. Fotbalový dres s požadavkem zkrácení rukávů
nepočítám, protože ten moje Veritaska nezvládla, ten vrátím netknutý.
Ne, že bych sousedce ráda nepomohla, ale copak TEĎ, když začínám
vyrábět takové krásné věci podle Mariny, se můžu zabývat něčím tak netvůrčím?! Šlápla
jsem na pedál a bylo osm večer a hotovo. Hurá, střihnu si konečně na
svou první kabelku. Od začátku vím, že to bude A proč ne, ale dlouho
jsem sbírala odvahu a trochu šicích zkušeností. Dlouho jsem obcházela
obchody, než jsem sehnala téhle kabelce trochu důstojnou látku za peníz,
při kterém se nebudu budit hrůzou, že to zkazím a peníz vyletí s
nedodělkem. Už 14 dní po ní pokukuju, jak si leží doma v regále, ale bylo
nutné ušít tolik jiných, potřebnějších věcí (jsou v předchozích
blozích). Včera tedy přišel ten čas, práce započaly. Bylo opravdu
napínavé, vymyslet to tak, aby byl vzor na tašce hezky umístěn a nepadla
na to celá látka. Nastříháno, nažehlena poutka (nějak se mi nedařilo
naměřit pravé úhly, rýsovala jsem to na látku asi 3x!
Ještě si ta poutka prošiju a zkusím našít proužky i s poutky na
podkladovou látku... kolem půlnoci by to mohlo být, to je moje spací
hodina... Ale Veritaska stávkuje. Asi se zlobí za to krmení tuhou
riflovinou, "to máš za to, že nešiju krásné nové věci podle Mariny!"
Hurá, nastavení pomohlo, prošiju jedno poutko, švy jsou křivé, tak
párání a znova a lépěji... hotovo. Šup na druhé poutko. Veritaska zase
stávkuje, jehla prochází člunkem, ale nespojuje se horní nit se spodní.
(Omlouvám se za laické výrazy). A další fázi asi všechny znáte:
přenastavit tah horní nitě, spodní nitě, znovu navlíct, pročistit
člunek, vyměnit jehlu.... a tak párkrát dokola, co kdyby.... Šílela jsem
u převlíkání nitě, šílela jsem při zkoušení, jestli náhodou... Párkrát
dal stroj najevo, že by to šlo, ale na další stehy už se vybodl...
Odbila půlnoc. Hotovo NIC. Tak jo, řekla jsem si - DOŠIL, (jako abych
přestala šílet), stroj asi DOŠIL. Má svoje léta, v servisu byl jednou,
nemažeš ho, tak co chceš.
Kabelka odložena na neurčito a já zítra zkusím ještě další pokusy vzkříšení.
A jestli ani to nepomůže, budu se muset porozhlídnout, kolik tak stojí
slušný a poslušný šicí stroj. Nemusí být nový, ne? Ráda bych na něm ale
šila nejen dle Bellet (možná se jednou pustím i do deky), ale taky sem
tam nějaký hadřík, elastické tričko, šaty...
Jsem zoufalá, ale už nešílím.