středa 8. června 2011

Došil

Dodělala jsem včera kolem osmé večerní zakázkové šití...

...ne, opravdu si nepřivydělávám šitím, tak daleko jsem ještě nedošila, ale mám super sousedku, které se chodím chlubit se svými výtvory a ona mi na oplátku přinesla svoje šaty na zúžení a z riflí chtěla udělat podkoleňáky. Fotbalový dres s požadavkem zkrácení rukávů nepočítám, protože ten moje Veritaska nezvládla, ten vrátím netknutý.

Ne, že bych sousedce ráda nepomohla, ale copak TEĎ, když začínám vyrábět takové krásné věci podle Mariny, se můžu zabývat něčím tak netvůrčím?! Šlápla jsem na pedál a bylo osm večer a hotovo. Hurá, střihnu si konečně na svou první kabelku. Od začátku vím, že to bude A proč ne, ale dlouho jsem sbírala odvahu a trochu šicích zkušeností. Dlouho jsem obcházela obchody, než jsem sehnala téhle kabelce trochu důstojnou látku za peníz, při kterém se nebudu budit hrůzou, že to zkazím a peníz vyletí s nedodělkem. Už 14 dní po ní pokukuju, jak si leží doma v regále, ale bylo nutné ušít tolik jiných, potřebnějších věcí (jsou v předchozích blozích). Včera tedy přišel ten čas, práce započaly. Bylo opravdu napínavé, vymyslet to tak, aby byl vzor na tašce hezky umístěn a nepadla na to celá látka. Nastříháno, nažehlena poutka (nějak se mi nedařilo naměřit pravé úhly, rýsovala jsem to na látku asi 3x! Ještě si ta poutka prošiju a zkusím našít proužky i s poutky na podkladovou látku... kolem půlnoci by to mohlo být, to je moje spací hodina... Ale Veritaska stávkuje. Asi se zlobí za to krmení tuhou riflovinou, "to máš za to, že nešiju krásné nové věci podle Mariny!" Hurá, nastavení pomohlo, prošiju jedno poutko, švy jsou křivé, tak párání a znova a lépěji... hotovo. Šup na druhé poutko. Veritaska zase stávkuje, jehla prochází člunkem, ale nespojuje se horní nit se spodní. (Omlouvám se za laické výrazy). A další fázi asi všechny znáte: přenastavit tah horní nitě, spodní nitě, znovu navlíct, pročistit člunek, vyměnit jehlu.... a tak párkrát dokola, co kdyby.... Šílela jsem u převlíkání nitě, šílela jsem při zkoušení, jestli náhodou... Párkrát dal stroj najevo, že by to šlo, ale na další stehy už se vybodl... Odbila půlnoc. Hotovo NIC. Tak jo, řekla jsem si - DOŠIL, (jako abych přestala šílet), stroj asi DOŠIL. Má svoje léta, v servisu byl jednou, nemažeš ho, tak co chceš.

Kabelka odložena na neurčito a já zítra zkusím ještě další pokusy vzkříšení. 
A jestli ani to nepomůže, budu se muset porozhlídnout, kolik tak stojí slušný a poslušný šicí stroj. Nemusí být nový, ne? Ráda bych na něm ale šila nejen dle Bellet (možná se jednou pustím i do deky), ale taky sem tam nějaký hadřík, elastické tričko, šaty...

Jsem zoufalá, ale už nešílím.