Na cestu z práce jsem se vyzbrojila foťákem a přibalila šité
novinky na nafocení do nové, jarní soutěže na Fleru... To se prostě jinde, než
v rozkvetlých ulicích nafotit nedá. :-) A tak jsem šla a šla tou naší panelovou
džunglí, až jsem došla mezi dálnicí a přivaděč. Dál to nešlo. Zpět jsem použila psí výběh. Je to skoro nejmalebnější místo široko
daleko... Tak jsem vám ho vyfotila.
Pak mě zlákala boční branka, vedoucí na
cestu podél dálnice, pak podivně vyšlapaná cestička s přeskokem přes potůček.
No, nebylo tam nic, ale přece se nebudu vracet. A tak jsem zase šla a šla, až
jsem došla k soutoku s Leskavou. Potřebuju doleva, ale jde to jen doprava. Nu
což... Pak hop a skok přes potok a jsem u zahradnictví, co sice nemá kytky (prý až v
květnu), zato prodává ryby. Jak velký? Říkal pán v kovbojském, že tak jedna
porce... Tomu tedy nerozumím, ale raděj se neptám, chci nakouknout, prý tam nic
neuvidím. Fakt. Voda zelená jak brčál. Sinice? Jestli tady někdo koupí jednu
porci zelené ryby, to by mě tedy zajímalo... A tak se jdu projít kolem
zahrádek. Z jedné na mě mává paní z práce. Musí mi sdělit své dojmy z práce, co
pro nás dělá a prý se zítra staví. V duchu si říkám, že by mi to stačilo
slyšet jednou. Paní mám ale ráda, sluníčko svítí, řeč se stáčí na zahrádku...
A
pak zase jdu a koukám, kam ta cesta může vést, směr má správný, na Bohunice,
musím to prozkoumat. Jdu tak nějak v napětí, jestli to dál půjde nebo
nepůjde, takže když bleskovou rychlostí k plotu přiletí tunový rotvajler, vyskočím
metr vysoko a žaludek cítím až na hlavě. Fuj, tak jestli tahle cesta dál
nepokračuje, sama si ji mezi keři proklestím. Ještě jednou kolem toho
namakanýho nerváka nejdu! To už by asi zbořil plot a sežral
mě zaživa. Tak jsem se dnes poprvé bála…
Cesta je sice úzká, ale je. Mapa říká,
že by dokonce měla vést pod dálnicí zpět do civilizovaného světa. Ještě, že ty
mobilní aplikace jsou. Dokonce mi ukazuje, kde právě stojím! To koukám, kde
stojím! Mezi křovisky a stromy vysekaná
planinka, uprostřed domeček z igelitů. Z igelitů je i hromada čehosi,
kolem bedýnky, hrnce, leží tu stůl i židle, lavor, piksle… Tak jsem vám to taky
blejskla, i když jsem se u toho bála. Dnes podruhé. Nikdo asi nebyl doma,
nepřišel mě uvítat…
Tak veď mě dááál, cesto mááá... Cesta vede podél železniční tratě, nevím, jestli to dokonce
není pendolínová… Pan domácí si tu
vykutal do hlíny krásnou rovnou cestu, ze svahu schody… Schody vedou sice pod
dálnici, jak slibuje mapa, ale po železniční trati, možná pendolínové. Tak buď mě přejede vlak
nebo sežere rotvajler. Bojím se dnes potřetí, ne moc, ale přece a dost dlouho.
Nevím, proč tu dálnici udělali tak širokou! A konečně na konci tunelu světlo - hurá,
civilizace! Vhodnou fotící kulisu nakonec najdu tam, kde jsem ji předpokládala,
před kostelem, na rozhraní Lískovce a Bohunic, tam, kde kdysi dávno býval
hřbitov. Zajímalo by mě, jak to, že tu rostou jabloně. Docela letité jabloně…. Tak
ještě kuk na kostel přes jarní výzdobu města a jdu domů. Taková všední cesta z práce
to mohla být…