Mám ráda na Marině úplně všechny, tolik pohlednic bych ale šila léta....
Omlouvám se tedy těm, které sice také patří k mým nej, ale neposlala
jsem jim zhola nic... Jsou to taková zlatíčka celé Galerie, že zcela
jistě dostanou pohlednic spoustu. Moje domněnky se potvrdily, i mnou oblíbené holky plní svoje blogy spoustou fotek pohlednic z různých koutů republiky...
Přidám ještě omluvu společně s velkým poděkováním. Bell, brblala
jsem, nebudu to skrývat a napráskám to na sebe. Brblala jsem, co sis to
vymyslela za obr projekt a v takovém krátkém čase! Jenže kdyby ten
termín nebyl tak šibeniční, možná bych k šití pohlednic nezasedla nikdy.
Chvilku jsem se kochala na internetu a nápady se začaly rojit. Nemohla
jsem se dočkat, až zasednu k šicímu stroji.... no, ještě vyžehlit látky,
podlepit vlizelínem... a pak mě to pohltilo. Stříhala jsem, skládala,
šila a šila a šila... Pro Marinky jsem vytvořila přáníčka tři. A v návalu radosti jsem v
pozdních nočních hodinách ušila ještě jednu, tu jsem si ale nechala pro
kamarádku k narozeninám. Poslední dobou to neměla lehké...
A tuhle poslední pohlednici posílám alespoň virtuálně ještě všem Marinkám,
které by si svoji pohlednici taky zasloužily a stále ještě čekají....
Mám vás holky všechny moc ráda!
Tobě Bell, se moc omlouvám, že jsem brblala. Pro naprostého nováčka v
aplikacích to byla neuvěřitelně krásná práce, otevřela mi nové obzory a
i když žádnou pohlednici nedostanu, radost z téhle akce mám
velikou! Od teď budou mé kamarádky a příbuzné dostávat jen přání šitá.
Slibuju, že se polepším, vylepším nápady i styl a naučím se nové
metody.... abych ti nedělala ostudu. Děkuju. Děkuju moc za tuhle akci.
Ještě fotky pohlednic, které putovaly k Marinkám: