pátek 3. června 2011

Něco málo ke kosmetické taštičce

Já nevím, proč to málo, co vytvořím, musím tolik okecávat ale musím vám to vylíčit. Vylíčit, proč jsem se pustila do kosmetické tašky.

Opravdu poprvé v životě byl vidět na mé mamince úžas nad dílem mých rukou. Byl to úžas nad cestovkou. Já vím, není dokonalá, žádný skvost, Marina je plná skutečného šitého umění, ale je to moje první taška a ani moje vlastní mamka by ve mě schopnost ušít něco "tak složitého" nečekala. No jo, ona neví, že je to největší zásluha Bellet a že s ní je to šití vlastně jednoduché. Taky jsem jí to hned řekla, ale nevěřila :-) No, zas to natahuju, už jdu na to. Maminka měla dnes nastupovat do nemocnice na operaci kýly a už dvě předešlé operace břicha nebyly právě OK, měla proto strach ona i já. 

Klid, dnes už je po operaci a zítra se na ni můžu jít podívat :-) Před 14 dny, kdy jsem se chlubila cestovkou, vyslovila mamka přání - kosmetickou taštičku do nemocnice... Zašila jsem do ní štěstí, co to šlo a snad to mělo ten patřičný účinek. Radost mamka měla.





Dárek byl předán včera, po příjemném kafíčku s Marinkama ve Vaňkovce. Stavila se i švagrová, mamka synovečka Kuby. A podělila se  s námi o super perličku. Taky se dělím, ať si zlepšíte náladu:

Ještě musím předeslat, že moje mamka, Kubova babička, rozhodně není žádný hubeňour, je jí kus ženský, však jsme na Moravě, ne?:-) Šli spolu švagrová a malý čtyřletý Kuba po městě. Naproti nim krásný mladý muž v rozevláté nezapnuté košili... radost pohledět. A přišla otázka:
"Mami, proč má ten pán rozepnutou košili??"
"No, má krásné, vysportované tělo, tak se chtěl pochlubit."
"Čím se chtěl pochlubit?"
"Jaké má na břichu vysportované varhánky.."
" A jak to, že má na břiše varhánky?"
"No, protože hodně cvičí, víš?"
"Joooo, já uuuuž  vííííím, babička má taky na břiše takové varhánky!!"

Za svoje první jojíčko vděčím Opagme. Vylosovala jsem si na brněnském srazu Galerie Marina udělátko na yoyo od ní a dostalo se mi taky řádného zaučení. Snad jsem ostudu neudělala?

čtvrtek 2. června 2011

Dobří lidé ještě žijí a taky trošku o šití

Na severu Moravy žije jedna velká rodina...
.. psala jsem o ní v prosebném blogu o šicí stroj. Paní je zatím ještě na mateřské se svým třetím prckem, manžel má svoje dvě děti z předchozího manželství, které s nimi bydlí jen občas a bohužel podniká ve stavebnictví. K tomu mají na podnikání v tomto oboru moc citlivé srdíčko. V tomto oboru vzít zakázku musíte, zálohu vám dá malokdo a často neplatí nebo je to daleko po splatnosti. Zaměstnancům se platit musí, materiál nakoupit musíte, nářadí, daně, pojištění a už se vezete.. A tak to tlučou jak se dá, jedno kuře je živí 3 dny.

Přiznávám, že nikoho jsem dosud neznala osobně, s Martinkou se potkávám na příjemném vebu pro rodiče www.vasedeti.cz (VD). Doteď žili s chlopkem "na hromádce" a snili, že až jednou budou peníze, uspořádají svatbu. Peníze sice pořád nejsou, ale souhra, snad šťastných náhod, tomu chtěla, že na svatbu došlo! Malá svatba v šatech půjčených od kamarádky, darovanou kytkou, jen se svědky a oslavou na zahradě. Už se dostávám k jádru pudla, nebojte. Protože je na VD paní Martinka moc oblíbená a všechny prožíváme její strasti i radosti s ní, tajně jsme se spojily, obeslaly vhodné kandidátky a ono to vyšlo! Na svatební dárky se složilo asi 20 mamin, částky mě někdy opravdu šokovaly, protože většina je na mateřské. Povedlo se nám najít za dobrou cenu velmi dobré věcičky, některé navrhla nevěsta sama ("potřebovali bychom povlečení nebo by se mi hodily skleničky na víno nebo rámečky na fotky..") Netušila, že to nebude NEBO:-) Vybraná částka stačila dokonce i na domácí pekárnu, která jim nedávno odešla a je pro ně nezbytností. Občasné postesky o tom, že nemůžou v takovém počtu na bazén nebo do ZOO jsme vzaly v úvahu a přibyl poukaz pro celou rodinu do bazénu i celoroční vstup do ZOO. Protože balicí papír byl drahý, napadlo hlavní organizátorku koupit za tímto účelem obrovské osušky. Nejvíc jsme novomanželům chtěli dopřát aspoň malinkou svatební cestu. I to se povedlo. Dostali díky slevovým servrům víkendový pobyt v Karlově Studánce s večeří a snídaněmi. Bylo úžasné sledovat, jak každým dnem naskakovala částka peněžních darů všech a jak se nám tím rozšiřovaly možnosti koupení dárků.

A ukuly jsme překvapení největší. Martině zavolala jedna z nejbližších kamarádek, že by se ráda zastavila. Neumíte si představit, jaké bylo překvapení, když místo čtyřčlenné rodiny přijelo 6 většinou úplně cizích ženských!! Po vyslovení přezdívek začalo nekonečné objímání, došlo i na slzy. Nová vlna emocí přišla s rozbalováním dárků. Byli u toho překvapivě oba novomanželé, ačkoli taťka bývá pravidelně v sobotu v práci. Ten den lilo jako z konve a stavět se nedalo. Ačkoli to pro mě byla cesta přes 200 kilometrů a návštěva trvala jen pár hodin, bylo to nepřekonatelné a nezapomenutelné. Všechno to plánování, organizování, vybírání, shánění a domlouvání stálo za to. Tak ještě tady posílám virtuální blahopřání novomanželům a poděkování všem přispěvovatelům.

Ještě musím napsat jedno zvláštní poděkování Jitušce z Galerie Marina za darování šicího stroje. Ačkoli jsem naplánovala obrovskou akci "kulový blesk", aby se šicí stroj dostal k Martince co nejdřív, poslední článek to trošku zdržel a k předání došlo současně s přepadovou akcí. 

Původně tyhle sáhodlouhé odstavce měly být jen vysvětlením k fotkám čtyř hadrových zvířátek. Přece když už jsem se na to šití dala, nepojedu "s prázdnýma rukama"? Omlouvám se tedy za délku úvodu, nedalo mi to, musela jsem vám to celé vyprávět. A proč jsou zvířátka jen čtyři? Jedno manželovo dítko Martinka moc často nezmiňuje, všechny jsme žily v domnění, že mají děti čtyři:-( Páté dítko už má 15 roků, tak snad moc slzet nebude:-)

No a konečně ta zvířátka:









A JEŠTĚ VŠICHNI PĚKNĚ POHROMADĚ



KDO DOČETL AŽ SEM, PŘED TÍM KLOBOUK DOLŮ!

středa 1. června 2011

Albertova kúra lázeňská

VZP sice poslala léčit neduhy do Křetína syna, ale nástupní den byl tentokrát čtvrtek a ne úřední den jako vždycky, vzala jsem si tedy volno  a jeli jsme juniora s manželem odevzdat oba. A zůstali jsme do neděle. Místní silničky jsou téměř bez provozu, volba bicyklových výletů byla ta nejlepší. Nejsme polykači kilometrů, ve čtvrtek jsme jen objeli přehradu Letovice na Křetínce.  Není to nádhera?



Díky tomu, že raději než cyklostezky vedoucí po silnicích brázdíme turistické i neturistické chodníčky jsme narazili na krásné zákoutí:



U vodníčka byla sice informační tabule s pověstí, ale nikde ani zmínka o tom, kdo to takhle krásně zbudoval.

A ještě jedna fotka z Křetínky: u zatím ještě zavřené „výletní restaurace“ stál kolotoč s duší.

 
Pak jsme se chvilku váleli na travnaté pláži a užívali sluníčka. Čerstvý vzduch nás tak zmohl, že jsme oba usnuli :-D

V pátek po zdolání šíleného kopce a sběru dvou kešek se nám na louce u hája (nezabili tam šuhaja:-) tak zalíbilo, že jsme se zase trošku váleli, svačili a jako za mlada mi tatík upletl věneček.

Tak šup šup, popojedem, celkem to máme skoro 30 km. Obídek v Kunštátě po drobném výstupu s panem vrchním dopadl dobře, zmrzlinu mají lepší v cukrárně na straně blíž k silnici. Ta u kašny je taková vodová... 

Výhled na zámek v Letovicích


Díky předpovědi počasí zkracujeme výlet sobotní.
Jedem kolem keltského opevnění Isarno, které zatím ještě spí. Až mám pocit, že ho už nikdo nedokáže probudit. Pobořené plotky, děravé střechy. A moře odkvetlých pampelišek...



Za to chrpy jsou v plné kráse:



V neděli byl v léčebně návštěvní den, po obědě jsme vyzvedli juniora a prohlídli si Kunštátský zámek pěkně zevnitř. Ještě zmrzlinu na náměstí a už chtěl zpátky. Má to tam rád. Plno holek, na kterých může zkoušet dobyvatelské schopnosti, švihák náš lázeňský. Při prvním pohledu na Alberta v Marině bylo jasné, pro koho ho Bellet vymýšlela. Jen Honza nosí nejraděj košile... Koukám, že už zíváte a ptáte se, kde je ten Albert ? Albert je v krabici na poště spolu se sladkostmi a do léčebny dorazí ve čtvrtek, v den Honzových 15. narozenin.


A ještě kvízová  otázka. V čem si to Julča udělala pelíšek?


Nejsem takový bordelář, že bych tyhle věci povalovala volně po bytě:-D Potřebovalo to trošku provětrat po cyklistické cestě z práce.



úterý 31. května 2011

Neleží někde šicí stroj ladem?

Vím, je to troufalá otázka. Zvlášť v dnešní době plné podvodů.
Nesháním šicí stroj pro sebe, ale pro kamarádku postiženou nepřízní osudu a probíhající krizí. Na severu Moravy schází stavebnictví na úbytě, takže rodinná firmička nezvládá platit dluhy a stěží zajistí obživu rodičům a čtyřem dětem. Největší podíl na jejich krizi mají ale neplatiči. Kamarádka mi psala, jestli nevím o někom, kdo by levně prodal elektrický kufříkový šicí stroj ve funkčním stavu. Na přešívání a zašívání oblečení, na vlastní tvorbu jí čas nezbývá. Našetřila si na něj 500. Jenže než jsem sem stačila dotaz dát, už nemá ani těch 500.
Takže otázka zní: Nebyl by tu někde nevyužitý šicí elektrický kufříkový a funkční stroj, který by nějaká dobrá duše byla ochotná darovat? Jiný prosím nenabízejte, neměla by ho kam dát.
Vím, že je to otázka velmi troufalá a že si možná koleduju o podezřívání z nekalých úmyslů nebo zlodějin, ale položit jsem ji musela. Jinak jí pomoci neumím.

Otázka byla položena na www.galeriemarina.cz, v  kalendáři byl 14. březen 2011.

Téměř okamžitě se ozvala Jitka z Blučiny s nabídkou šicího stroje Visnja bagat... Jak dostat stroj nejdřív do Brna a potom na sever Moravy s co nejmenšími náklady? No oslovit kamarády a známé!! A tak soused, pracující jako obchodní zástupce s rajónem na jih od Brna dopravil k nám domů. Pak putoval po kamarádkách z mého oblíbeného www.vasedeti.cz (VD), protože i tam si lidi ještě umí pomáhat. Já zavezla J. stroj ke škole na Vinařskou, J. ho vyskladnila u M. v Přerově, cestou ze školy domů, do Zábřeha na Moravě. U M. v Přerově si ho vyzvedla V., stavící dům v Přerově, ale dosud žijící v Ostravě. No a v Ostravě má manžel nové majitelky stroje momentálně nějakou práci, plán byl, že si stroj vyzvedne osobně u V.... Jenže plány jsou od toho, aby se měnily. Dřív, než k poslednímu předání došlo, kamarádka se vdala, na VD proběhla nová akce a jak se tyhle dvě akce skloubily, o tom příště....