Čárka v nadpisu je záměr, ne omyl...
Došila jsem svoji první kabelku a je to A proč ne?! Z časopisu Marina...
Ačkoli jsem zmiňovala započetí šicích prací v předchozím blogu už v červnu,
na došití vytouženého prvorozeňátka došlo až v polovině července. Je
hotovo a nezbývá, než se pochlubit:-D Kromě pochval toužím i po jemně
kritickém náznaku, co se mohlo udělat jinak a lépěji. Snažila jsem se,
seč mi ruce, hlava i stará Veritaska stačily.
Už se nebudu
rozepisovat o strastech a slastech šití téhle kabelky, ale něco bych
přece jen splkla. Podělím se s váma o zážitky z nedělního výletu.
V neděli vstávám
brzo jen velmi nerada, tohle ráno bylo ale vyjímečné. Manžel vstal o
hodinu a půl dřív, aby odvezl auto s nosiči kol na střeše do Veverské Bítýšky,
cíle naší cesty a dopravil se zpět do startu. Já nachystala proviant,
propriety, synovi snídani, nasnídala se (za pochodu), ustlala, poklidila
a nakrmila kočku, vše zabalila do kapes na kolo (kočku jsem nechala
doma). Syn se mezitím stihl nasnídat, oblíct a umýt:-)
8,30 vyrážíme na
kole směr Brno–hlavní nádraží. Taktak stíháme koupit jízdenky, najít
správný perón a … vlak má zpoždění. Nakonec přece přijel a my hledáme,
kudy nastoupit, abychom s koly ve vlaku nepřekáželi. Samozřejmě jsme
vybrali ty jediné nesprávné dveře a průvodčí avizuje odjezd! Ven a zpět
to už s koly nestihneme, bereme to tedy i s koly pěkně mezi sedadly... přes dva vagony:-) Spolucestující
se zděšeným výrazem uhýbají, aby nedostali řídítky po hlavě nebo
pedálem do kotníku. Kolem deváté už nás ovívá svěží větřík Vlkovský (Vlkov u Osové Bítýšky). Tam bych chtěla bydlet!
Kousek po silnici - po cyklotrase, ale brzy odbočujeme na turistickou.
Musíme totiž cestou posbírat kešky u mlýnů na Bílém potoce. A že jich
je: Krupičkův, Radostínský, Ryglovský, Panovský, Spálený, Pavlovcův,
Absolínův (kousek od něj je zřícenina hamru, taky je tu keš) a
Javůrecký. Za všechny jen pár vzorků:
Cesta křižuje mnohokrát Bílý potok, pro
pěší jsou tu lávky z kmene stromu nebo páru latí, pro povozy s obilím či
moukou tu však byly brody. A tak brodíme:
A prodíráme se kopřivami:
Na Šmelcovně sice kešku nehledáme, protože je na kopci, kam se údajně „leze po čtyřech“, zato máme úlovek v podobě řízku z uzené krkovičky s
chlebem, okurkou a kozími rohy... a pivo ... syn vyprosil fríčko. A
jedeme dál nebo tu usneme. Přes louky, hory, doly a už tu máme bonus Hálův mlýn
(na mapě Lažánecký). Opravené rekreační zařízení s restaurací a co nás
těší nejvíc – s bazénem, který je po nedávné rekonstrukci zařízení již v
provozu a dokonce nás nikdo (jako neubytované) nevyhání! A tak se chvíli rácháme,
uděláme tržbu aspoň za „ledňáka“, vyzvedneme poslední kešku Svatební
cache, kterou vřele doporučuji! Do cíle, Veverské Bítýšky už je to co by
dup...
Co na tom, že doma čekal úklid, chystání večeře, hromada prádla na žehlení... tentokrát to nebyl "vůbec žádnej problém"
Málem bych zapomněla na slibovanou kočku na závěr. Vybírala jsem si látky na něco nového, rozložila po zemi a …. . Však to znáte!
