čtvrtek 21. dubna 2016

Taková všední cesta z práce...



Na cestu z práce jsem se vyzbrojila foťákem a přibalila šité novinky na nafocení do nové, jarní soutěže na Fleru... To se prostě jinde, než v rozkvetlých ulicích nafotit nedá. :-) A tak jsem šla a šla tou naší panelovou džunglí, až jsem došla mezi dálnicí a přivaděč. Dál to nešlo. Zpět jsem použila psí výběh. Je to skoro nejmalebnější místo široko daleko... Tak jsem vám ho vyfotila.


Pak mě zlákala boční branka, vedoucí na cestu podél dálnice, pak podivně vyšlapaná cestička s přeskokem přes potůček. No, nebylo tam nic, ale přece se nebudu vracet. A tak jsem zase šla a šla, až jsem došla k soutoku s Leskavou. Potřebuju doleva, ale jde to jen doprava. Nu což... Pak hop a skok přes potok a jsem u zahradnictví, co sice nemá kytky (prý až v květnu), zato prodává ryby. Jak velký? Říkal pán v kovbojském, že tak jedna porce... Tomu tedy nerozumím, ale raděj se neptám, chci nakouknout, prý tam nic neuvidím. Fakt. Voda zelená jak brčál. Sinice? Jestli tady někdo koupí jednu porci zelené ryby, to by mě tedy zajímalo... A tak se jdu projít kolem zahrádek. Z jedné na mě mává paní z práce. Musí mi sdělit své dojmy z práce, co pro nás dělá a prý se zítra staví. V duchu si říkám, že by mi to stačilo slyšet jednou. Paní mám ale ráda, sluníčko svítí, řeč se stáčí na zahrádku... 

A pak zase jdu a koukám, kam ta cesta může vést, směr má správný, na Bohunice, musím to prozkoumat. Jdu tak nějak v napětí, jestli to dál půjde nebo nepůjde, takže když bleskovou rychlostí k plotu přiletí tunový rotvajler, vyskočím metr vysoko a žaludek cítím až na hlavě. Fuj, tak jestli tahle cesta dál nepokračuje, sama si ji mezi keři proklestím. Ještě jednou kolem toho namakanýho nerváka nejdu! To už by asi zbořil plot a sežral mě zaživa. Tak jsem se dnes poprvé bála… 

Cesta je sice úzká, ale je. Mapa říká, že by dokonce měla vést pod dálnicí zpět do civilizovaného světa. Ještě, že ty mobilní aplikace jsou. Dokonce mi ukazuje, kde právě stojím! To koukám, kde stojím! Mezi křovisky a stromy vysekaná planinka, uprostřed domeček z igelitů. Z igelitů je i hromada čehosi, kolem bedýnky, hrnce, leží tu stůl i židle, lavor, piksle… Tak jsem vám to taky blejskla, i když jsem se u toho bála. Dnes podruhé. Nikdo asi nebyl doma, nepřišel mě uvítat… 



 

Tak veď mě dááál, cesto mááá... Cesta vede podél železniční tratě, nevím, jestli to dokonce není pendolínová…  Pan domácí si tu vykutal do hlíny krásnou rovnou cestu, ze svahu schody… Schody vedou sice pod dálnici, jak slibuje mapa, ale po železniční trati, možná pendolínové. Tak buď mě přejede vlak nebo sežere rotvajler. Bojím se dnes potřetí, ne moc, ale přece a dost dlouho. Nevím, proč tu dálnici udělali tak širokou! A konečně na konci tunelu světlo - hurá, civilizace! Vhodnou fotící kulisu nakonec najdu tam, kde jsem ji předpokládala, před kostelem, na rozhraní Lískovce a Bohunic, tam, kde kdysi dávno býval hřbitov. Zajímalo by mě, jak to, že tu rostou jabloně. Docela letité jabloně…. Tak ještě kuk na kostel přes jarní výzdobu města a jdu domů. Taková všední cesta z práce to mohla být…