pátek 6. května 2011

Pařížanka v Brně


Přes troje špendlení, patero párání (dokonce došlo i na stehování) včera v pozdních nočních hodinách přišla na svět moje první kabel(k)a. K focení jsme tedy mohly přistoupit až dnes.
Snad jsem se na Marině naučila nejen trochu šít,ale i fotit, snad tedy ty mouchy neobjevíte:-)  Nemám ráda chemii, stříkat Biolitem je tedy nebudu. Zato mám ráda přírodu, kytky, vše živé.


Moje první taška tedy zákonitě musela být květy zdobená. Látka je úžasný úlovek v sekáči za 70 Kč a to jí zbylo ještě nejmíň na tři pařížanky! Byla pěkně zastrčená pod ošklivějšími kamarádkami, snad si ji tam neschovala nějaká Marinka. Na první kabel(k)u jsem si nabrala tedy obrovské sousto. Chtěla jsem mít všechno vycentrované, pruhy navazující, popruhy trošku logicky umístěné a vhodné barevně - zkrátka vše jako správná žačka! Byl to boj, ale začínám být na sebe hrdá! Díky Bellet, díky Lence Jarníčkové...  díky všem na Marině... 



Moje pařížanka moc dobře ví, že se hned tak do světa nepodívá, kochá se tedy aspoň výhledem z balkonu na západ jarního sluníčka.
No dobře, lhát se nemá - poslední třešinka - šikmý proužek - mě ještě čeká.


A tady je důkaz úsloví - když se chce, všechno jde!






středa 4. května 2011

Tak jsem si myslela,..


.. že dnes zveřejním svoji první tašku a zatím jdu párat...

Jojo, krásně mi Jarníčková svým blogem na Marině zvedla z podlahy moje šicí ego. Tak to ta moje brněnská pařížanka není napoprvé až tak špatná! Celá rozradostněná jsem jí šla vycpat břicho (i přes křivé švy na kšandách - to byla vůbec kapitola, trefit pruh barevné (jo pardon, vlastně hlavní designové) látky doprostřed, šev vlevo je rozhodně blíž ke kraji než šev vpravo, kapsička je jak v  mírně podroušeném stavu), aby se mi při focení nekácela, pěkně rovnám rožky a .... co to je???? Až dnes, druhý den po ušití jsem si všimla, že střední zipová část není všitá rovnoměrně! Jeden roh s "riflovinou" je delší než druhý. Jak se tohle mohlo stát?! Proběhla domácí, velmi bouřlivá diskuze o tom, že je nutné párat (já, velmi plačtivým hlasem) nebo ne (dcera a manžel). Argument typu: dyť ani ty sis toho nevšimla! nemá žádný vliv. Naštěstí jsem neměla začištěno šikmým proužkem, to bych se na to párání možná taky vyprdla. Tak nic, zítra snad opravím (jestli to teda půjde) a možná se konečně i já pochlubím svoji první taškou. I když se sebevědomí válí opět někde na podlaze.

Dobrou a klidnou noc beze snů o párání.

Ještě mi, švadlenky, prosím poraďte, jak mám pruhy na ty kšandy vyžehlit tak, aby to byla fakt krásná rovná čára? Postupným překládáním a žehlením mi vznikla leda krásná vlna. Dneska asi neusnu.