Směle na oslavu

aneb první téměř vlastní tvorba

Inspirováno časopisem Praktická žena (nebo podobným periodikem), upraveno, pár much při šití nachytáno, ale je to doma!! Parádníkovník mě v časopise zaujal na první pohled, neměla jsem ale po ruce holčičku, které by se mohl hodit. Tak nač jej kupovat?! Na tento pátek jsme ale dostali pozvání na oslavu desátých narozenin slečny Evičky. Hurá, je pro koho šít... 

 

 

A jak to vypadá po naplnění (nemám dost zkrášlovacích potřeb, červená poutka pod střední kytičkou by měla sloužit pro uložení čelenek) :

 

A ještě jeden projekt mě moc lákal a nebyl vhodný objekt k obdarování. Čelenka z Mariny. Už je na světě a opravdu je snadná, rychlá a tentokrát si dovoluji tvrdit, že i v mém podání pěkná...

Chápete to?

Já to pořád pochopit nemůžu. Moje úplně první kabelka jde do světa... za peníze.

Opravdu si připadám jako ve snu. Kabelku A proč ne? jsem si šila pro sebe. Bylo to s vypětím všech sil, jsem kabelkový nováček...

Jsem nevděčník a musím se chlubit i na jiných webech, protože na Marině jsem v té nejposlednější lize a tam jsem za prvoligového hráče:-) Krátce po vystavení mi přišla zpráva, že po ní virtuální kamarádky srdce touží. Po mé první kabelce. Četla jsem tu zprávu znovu a znovu a nemohla tomu uvěřit. Dlouho jsem váhala, třeba už nikdy žádnou kabelku neušiju, je teď moc plánů na jiné věci a čas pražádný. Na mou pochybovačnou odpověď přišla prosba: když si tuhle necháš, mohla bys mi ušít podobnou? A tak šla moje A proč ne do světa. Tedy peníze nejsou v žádné závratné výši a ani nevyjadřují práci vynaloženou, protože mi trvala asi 10x déle než zkušenějším holkám a zatím je na účtě nemám, zatím jsem kabelku poslala na "prohlídnutí" a nechám na kamarádce, zda si ji fakt nechá. Možná objeví "umělecké záměry" handmade a kabelka se mi vrátí... Ale jestli opravdu přijdou, připíšu je na Fond pro nový šicí stroj.

Honem jsem ke kabelce ušila ještě aspoň šnuptychelník podle Janičky Cingrlata - úžasný, rychlý návod, moc moc děkuju! A musím říct, že holky na Marině mají pravdu - když se šije pro konkrétní osobu, je to šití úplně jiné ...

A proč ne, keškobraní na kole údolím Bílého potoka s kočkou na závěr

Čárka v nadpisu je záměr, ne omyl...

Došila jsem svoji první kabelku a je to A proč ne?! Z časopisu Marina...

Ačkoli jsem zmiňovala započetí šicích prací v předchozím blogu už v červnu, na došití vytouženého prvorozeňátka došlo až v polovině července. Je hotovo a nezbývá, než se pochlubit:-D Kromě pochval toužím i po jemně kritickém náznaku, co se mohlo udělat jinak a lépěji. Snažila jsem se, seč mi ruce, hlava i stará Veritaska stačily.

 

Už se nebudu rozepisovat o strastech a slastech šití téhle kabelky, ale něco bych přece jen splkla. Podělím se s váma o zážitky z nedělního výletu.

V neděli vstávám brzo jen velmi nerada, tohle ráno bylo ale vyjímečné. Manžel vstal o hodinu a půl dřív, aby odvezl auto s nosiči kol na střeše do Veverské Bítýšky, cíle naší cesty a dopravil se zpět do startu. Já nachystala proviant, propriety, synovi snídani, nasnídala se (za pochodu), ustlala, poklidila a nakrmila kočku, vše zabalila do kapes na kolo (kočku jsem nechala doma). Syn se mezitím stihl nasnídat, oblíct a umýt:-) 

8,30 vyrážíme na kole směr Brno–hlavní nádraží. Taktak stíháme koupit jízdenky, najít správný perón a … vlak má zpoždění. Nakonec přece přijel a my hledáme, kudy nastoupit, abychom s koly ve vlaku nepřekáželi. Samozřejmě jsme vybrali ty jediné nesprávné dveře a průvodčí avizuje odjezd! Ven a zpět to už s koly nestihneme, bereme to tedy i s koly pěkně mezi sedadly... přes dva vagony:-) Spolucestující se zděšeným výrazem uhýbají, aby nedostali řídítky po hlavě nebo pedálem do kotníku. Kolem deváté už nás ovívá svěží větřík Vlkovský (Vlkov u Osové Bítýšky). Tam bych chtěla bydlet! Kousek po silnici - po cyklotrase, ale brzy odbočujeme na turistickou. Musíme totiž cestou posbírat kešky u mlýnů na Bílém potoce. A že jich je: Krupičkův, Radostínský, Ryglovský, Panovský, Spálený, Pavlovcův, Absolínův (kousek od něj je zřícenina hamru, taky je tu keš) a Javůrecký. Za všechny jen pár vzorků:

 

 

Cesta křižuje mnohokrát Bílý potok, pro pěší jsou tu lávky z kmene stromu nebo páru latí, pro povozy s obilím či moukou tu však byly brody. A tak brodíme:

 

A prodíráme se kopřivami:

Na Šmelcovně sice kešku nehledáme, protože je na kopci, kam se údajně „leze po čtyřech“, zato máme úlovek v podobě řízku z uzené krkovičky s chlebem, okurkou a kozími rohy... a pivo ... syn vyprosil fríčko. A jedeme dál nebo tu usneme. Přes louky, hory, doly a už tu máme bonus Hálův mlýn (na mapě Lažánecký). Opravené rekreační zařízení s restaurací a co nás těší nejvíc – s bazénem, který je po nedávné rekonstrukci zařízení již v provozu a dokonce nás nikdo (jako neubytované) nevyhání! A tak se chvíli rácháme, uděláme tržbu aspoň za „ledňáka“, vyzvedneme poslední kešku Svatební cache, kterou vřele doporučuji! Do cíle, Veverské Bítýšky už je to co by dup...

Co na tom, že doma čekal úklid, chystání večeře, hromada prádla na žehlení... tentokrát to nebyl "vůbec žádnej problém"

Málem bych zapomněla na slibovanou kočku na závěr. Vybírala jsem si látky na něco nového, rozložila po zemi a …. . Však to znáte!

Došil

Dodělala jsem včera kolem osmé večerní zakázkové šití...

...ne, opravdu si nepřivydělávám šitím, tak daleko jsem ještě nedošila, ale mám super sousedku, které se chodím chlubit se svými výtvory a ona mi na oplátku přinesla svoje šaty na zúžení a z riflí chtěla udělat podkoleňáky. Fotbalový dres s požadavkem zkrácení rukávů nepočítám, protože ten moje Veritaska nezvládla, ten vrátím netknutý.

Ne, že bych sousedce ráda nepomohla, ale copak TEĎ, když začínám vyrábět takové krásné věci podle Mariny, se můžu zabývat něčím tak netvůrčím?! Šlápla jsem na pedál a bylo osm večer a hotovo. Hurá, střihnu si konečně na svou první kabelku. Od začátku vím, že to bude A proč ne, ale dlouho jsem sbírala odvahu a trochu šicích zkušeností. Dlouho jsem obcházela obchody, než jsem sehnala téhle kabelce trochu důstojnou látku za peníz, při kterém se nebudu budit hrůzou, že to zkazím a peníz vyletí s nedodělkem. Už 14 dní po ní pokukuju, jak si leží doma v regále, ale bylo nutné ušít tolik jiných, potřebnějších věcí (jsou v předchozích blozích). Včera tedy přišel ten čas, práce započaly. Bylo opravdu napínavé, vymyslet to tak, aby byl vzor na tašce hezky umístěn a nepadla na to celá látka. Nastříháno, nažehlena poutka (nějak se mi nedařilo naměřit pravé úhly, rýsovala jsem to na látku asi 3x! Ještě si ta poutka prošiju a zkusím našít proužky i s poutky na podkladovou látku... kolem půlnoci by to mohlo být, to je moje spací hodina... Ale Veritaska stávkuje. Asi se zlobí za to krmení tuhou riflovinou, "to máš za to, že nešiju krásné nové věci podle Mariny!" Hurá, nastavení pomohlo, prošiju jedno poutko, švy jsou křivé, tak párání a znova a lépěji... hotovo. Šup na druhé poutko. Veritaska zase stávkuje, jehla prochází člunkem, ale nespojuje se horní nit se spodní. (Omlouvám se za laické výrazy). A další fázi asi všechny znáte: přenastavit tah horní nitě, spodní nitě, znovu navlíct, pročistit člunek, vyměnit jehlu.... a tak párkrát dokola, co kdyby.... Šílela jsem u převlíkání nitě, šílela jsem při zkoušení, jestli náhodou... Párkrát dal stroj najevo, že by to šlo, ale na další stehy už se vybodl... Odbila půlnoc. Hotovo NIC. Tak jo, řekla jsem si - DOŠIL, (jako abych přestala šílet), stroj asi DOŠIL. Má svoje léta, v servisu byl jednou, nemažeš ho, tak co chceš.

Kabelka odložena na neurčito a já zítra zkusím ještě další pokusy vzkříšení. 
A jestli ani to nepomůže, budu se muset porozhlídnout, kolik tak stojí slušný a poslušný šicí stroj. Nemusí být nový, ne? Ráda bych na něm ale šila nejen dle Bellet (možná se jednou pustím i do deky), ale taky sem tam nějaký hadřík, elastické tričko, šaty...

Jsem zoufalá, ale už nešílím.

Něco málo ke kosmetické taštičce

Já nevím, proč to málo, co vytvořím, musím tolik okecávat ale musím vám to vylíčit. Vylíčit, proč jsem se pustila do kosmetické tašky.

Opravdu poprvé v životě byl vidět na mé mamince úžas nad dílem mých rukou. Byl to úžas nad cestovkou. Já vím, není dokonalá, žádný skvost, Marina je plná skutečného šitého umění, ale je to moje první taška a ani moje vlastní mamka by ve mě schopnost ušít něco "tak složitého" nečekala. No jo, ona neví, že je to největší zásluha Bellet a že s ní je to šití vlastně jednoduché. Taky jsem jí to hned řekla, ale nevěřila :-) No, zas to natahuju, už jdu na to. Maminka měla dnes nastupovat do nemocnice na operaci kýly a už dvě předešlé operace břicha nebyly právě OK, měla proto strach ona i já. 

Klid, dnes už je po operaci a zítra se na ni můžu jít podívat :-) Před 14 dny, kdy jsem se chlubila cestovkou, vyslovila mamka přání - kosmetickou taštičku do nemocnice... Zašila jsem do ní štěstí, co to šlo a snad to mělo ten patřičný účinek. Radost mamka měla.

 

Dárek byl předán včera, po příjemném kafíčku s Marinkama ve Vaňkovce. Stavila se i švagrová, mamka synovečka Kuby. A podělila se  s námi o super perličku. Taky se dělím, ať si zlepšíte náladu:

Ještě musím předeslat, že moje mamka, Kubova babička, rozhodně není žádný hubeňour, je jí kus ženský, však jsme na Moravě, ne?:-) Šli spolu švagrová a malý čtyřletý Kuba po městě. Naproti nim krásný mladý muž v rozevláté nezapnuté košili... radost pohledět. A přišla otázka:

"Mami, proč má ten pán rozepnutou košili??"
"No, má krásné, vysportované tělo, tak se chtěl pochlubit."
"Čím se chtěl pochlubit?"
"Jaké má na břichu vysportované varhánky.."
" A jak to, že má na břiše varhánky?"
"No, protože hodně cvičí, víš?"
"Joooo, já uuuuž  vííííím, babička má taky na břiše takové varhánky!!"

Za svoje první jojíčko vděčím Opagme. Vylosovala jsem si na brněnském srazu Galerie Marina udělátko na yoyo od ní a dostalo se mi taky řádného zaučení. Snad jsem ostudu neudělala?

Dobří lidé ještě žijí a taky trošku o šití

Na severu Moravy žije jedna velká rodina...

.. psala jsem o ní v prosebném blogu o šicí stroj. Paní je zatím ještě na mateřské se svým třetím prckem, manžel má svoje dvě děti z předchozího manželství, které s nimi bydlí jen občas a bohužel podniká ve stavebnictví. K tomu mají na podnikání v tomto oboru moc citlivé srdíčko. V tomto oboru vzít zakázku musíte, zálohu vám dá malokdo a často neplatí nebo je to daleko po splatnosti. Zaměstnancům se platit musí, materiál nakoupit musíte, nářadí, daně, pojištění a už se vezete.. A tak to tlučou jak se dá, jedno kuře je živí 3 dny.

Přiznávám, že nikoho jsem dosud neznala osobně, s Martinkou se potkávám na příjemném vebu pro rodiče www.vasedeti.cz (VD). Doteď žili s chlopkem "na hromádce" a snili, že až jednou budou peníze, uspořádají svatbu. Peníze sice pořád nejsou, ale souhra, snad šťastných náhod, tomu chtěla, že na svatbu došlo! Malá svatba v šatech půjčených od kamarádky, darovanou kytkou, jen se svědky a oslavou na zahradě. Už se dostávám k jádru pudla, nebojte. Protože je na VD paní Martinka moc oblíbená a všechny prožíváme její strasti i radosti s ní, tajně jsme se spojily, obeslaly vhodné kandidátky a ono to vyšlo! Na svatební dárky se složilo asi 20 mamin, částky mě někdy opravdu šokovaly, protože většina je na mateřské. Povedlo se nám najít za dobrou cenu velmi dobré věcičky, některé navrhla nevěsta sama ("potřebovali bychom povlečení nebo by se mi hodily skleničky na víno nebo rámečky na fotky..") Netušila, že to nebude NEBO:-) Vybraná částka stačila dokonce i na domácí pekárnu, která jim nedávno odešla a je pro ně nezbytností. Občasné postesky o tom, že nemůžou v takovém počtu na bazén nebo do ZOO jsme vzaly v úvahu a přibyl poukaz pro celou rodinu do bazénu i celoroční vstup do ZOO. Protože balicí papír byl drahý, napadlo hlavní organizátorku koupit za tímto účelem obrovské osušky. Nejvíc jsme novomanželům chtěli dopřát aspoň malinkou svatební cestu. I to se povedlo. Dostali díky slevovým servrům víkendový pobyt v Karlově Studánce s večeří a snídaněmi. Bylo úžasné sledovat, jak každým dnem naskakovala částka peněžních darů všech a jak se nám tím rozšiřovaly možnosti koupení dárků.

A ukuly jsme překvapení největší. Martině zavolala jedna z nejbližších kamarádek, že by se ráda zastavila. Neumíte si představit, jaké bylo překvapení, když místo čtyřčlenné rodiny přijelo 6 většinou úplně cizích ženských!! Po vyslovení přezdívek začalo nekonečné objímání, došlo i na slzy. Nová vlna emocí přišla s rozbalováním dárků. Byli u toho překvapivě oba novomanželé, ačkoli taťka bývá pravidelně v sobotu v práci. Ten den lilo jako z konve a stavět se nedalo. Ačkoli to pro mě byla cesta přes 200 kilometrů a návštěva trvala jen pár hodin, bylo to nepřekonatelné a nezapomenutelné. Všechno to plánování, organizování, vybírání, shánění a domlouvání stálo za to. Tak ještě tady posílám virtuální blahopřání novomanželům a poděkování všem přispěvovatelům.

Ještě musím napsat jedno zvláštní poděkování Jitušce z Galerie Marina za darování šicího stroje. Ačkoli jsem naplánovala obrovskou akci "kulový blesk", aby se šicí stroj dostal k Martince co nejdřív, poslední článek to trošku zdržel a k předání došlo současně s přepadovou akcí. 

Původně tyhle sáhodlouhé odstavce měly být jen vysvětlením k fotkám čtyř hadrových zvířátek. Přece když už jsem se na to šití dala, nepojedu "s prázdnýma rukama"? Omlouvám se tedy za délku úvodu, nedalo mi to, musela jsem vám to celé vyprávět. A proč jsou zvířátka jen čtyři? Jedno manželovo dítko Martinka moc často nezmiňuje, všechny jsme žily v domnění, že mají děti čtyři:-( Páté dítko už má 15 roků, tak snad moc slzet nebude:-)

No a konečně ta zvířátka:

A JEŠTĚ VŠICHNI PĚKNĚ POHROMADĚ

KDO DOČETL AŽ SEM, PŘED TÍM KLOBOUK DOLŮ!

---

Albertova kúra lázeňská

VZP sice poslala léčit neduhy do Křetína syna, ale nástupní den byl tentokrát čtvrtek a ne úřední den jako vždycky, vzala jsem si tedy volno  a jeli jsme juniora s manželem odevzdat oba. A zůstali jsme do neděle. Místní silničky jsou téměř bez provozu, volba bicyklových výletů byla ta nejlepší. Nejsme polykači kilometrů, ve čtvrtek jsme jen objeli přehradu Letovice na Křetínce.  Není to nádhera?

Díky tomu, že raději než cyklostezky vedoucí po silnicích brázdíme turistické i neturistické chodníčky jsme narazili na krásné zákoutí:

U vodníčka byla sice informační tabule s pověstí, ale nikde ani zmínka o tom, kdo to takhle krásně zbudoval.

A ještě jedna fotka z Křetínky: u zatím ještě zavřené „výletní restaurace“ stál kolotoč s duší.

 

Pak jsme se chvilku váleli na travnaté pláži a užívali sluníčka. Čerstvý vzduch nás tak zmohl, že jsme oba usnuli :-D

V pátek po zdolání šíleného kopce a sběru dvou kešek se nám na louce u hája (nezabili tam šuhaja:-) tak zalíbilo, že jsme se zase trošku váleli, svačili a jako za mlada mi tatík upletl věneček.

Tak šup šup, popojedem, celkem to máme skoro 30 km. Obídek v Kunštátě po drobném výstupu s panem vrchním dopadl dobře, zmrzlinu mají lepší v cukrárně na straně blíž k silnici. Ta u kašny je taková vodová... 

Výhled na zámek v Letovicích: 

Díky předpovědi počasí zkracujeme výlet sobotní.

Jedem kolem keltského opevnění Isarno, které zatím ještě spí. Až mám pocit, že ho už nikdo nedokáže probudit. Pobořené plotky, děravé střechy. A moře odkvetlých pampelišek...

Za to chrpy jsou v plné kráse:

V neděli byl v léčebně návštěvní den, po obědě jsme vyzvedli juniora a prohlídli si Kunštátský zámek pěkně zevnitř. Ještě zmrzlinu na náměstí a už chtěl zpátky. Má to tam rád. Plno holek, na kterých může zkoušet dobyvatelské schopnosti, švihák náš lázeňský. Při prvním pohledu na Alberta v Marině bylo jasné, pro koho ho Bellet vymýšlela. Jen Honza nosí nejraděj košile... Koukám, že už zíváte a ptáte se, kde je ten Albert ? Albert je v krabici na poště spolu se sladkostmi a do léčebny dorazí ve čtvrtek, v den Honzových 15. narozenin.

A ještě kvízová  otázka. V čem si to Julča udělala pelíšek?

Nejsem takový bordelář, že bych tyhle věci povalovala volně po bytě:-D Potřebovalo to trošku provětrat po cyklistické cestě z práce.

---