Albertova kúra lázeňská

VZP sice poslala léčit neduhy do Křetína syna, ale nástupní den byl tentokrát čtvrtek a ne úřední den jako vždycky, vzala jsem si tedy volno  a jeli jsme juniora s manželem odevzdat oba. A zůstali jsme do neděle. Místní silničky jsou téměř bez provozu, volba bicyklových výletů byla ta nejlepší. Nejsme polykači kilometrů, ve čtvrtek jsme jen objeli přehradu Letovice na Křetínce.  Není to nádhera?

Díky tomu, že raději než cyklostezky vedoucí po silnicích brázdíme turistické i neturistické chodníčky jsme narazili na krásné zákoutí:

U vodníčka byla sice informační tabule s pověstí, ale nikde ani zmínka o tom, kdo to takhle krásně zbudoval.

A ještě jedna fotka z Křetínky: u zatím ještě zavřené „výletní restaurace“ stál kolotoč s duší.

 

Pak jsme se chvilku váleli na travnaté pláži a užívali sluníčka. Čerstvý vzduch nás tak zmohl, že jsme oba usnuli :-D

V pátek po zdolání šíleného kopce a sběru dvou kešek se nám na louce u hája (nezabili tam šuhaja:-) tak zalíbilo, že jsme se zase trošku váleli, svačili a jako za mlada mi tatík upletl věneček.

Tak šup šup, popojedem, celkem to máme skoro 30 km. Obídek v Kunštátě po drobném výstupu s panem vrchním dopadl dobře, zmrzlinu mají lepší v cukrárně na straně blíž k silnici. Ta u kašny je taková vodová... 

Výhled na zámek v Letovicích: 

Díky předpovědi počasí zkracujeme výlet sobotní.

Jedem kolem keltského opevnění Isarno, které zatím ještě spí. Až mám pocit, že ho už nikdo nedokáže probudit. Pobořené plotky, děravé střechy. A moře odkvetlých pampelišek...

Za to chrpy jsou v plné kráse:

V neděli byl v léčebně návštěvní den, po obědě jsme vyzvedli juniora a prohlídli si Kunštátský zámek pěkně zevnitř. Ještě zmrzlinu na náměstí a už chtěl zpátky. Má to tam rád. Plno holek, na kterých může zkoušet dobyvatelské schopnosti, švihák náš lázeňský. Při prvním pohledu na Alberta v Marině bylo jasné, pro koho ho Bellet vymýšlela. Jen Honza nosí nejraděj košile... Koukám, že už zíváte a ptáte se, kde je ten Albert ? Albert je v krabici na poště spolu se sladkostmi a do léčebny dorazí ve čtvrtek, v den Honzových 15. narozenin.

A ještě kvízová  otázka. V čem si to Julča udělala pelíšek?

Nejsem takový bordelář, že bych tyhle věci povalovala volně po bytě:-D Potřebovalo to trošku provětrat po cyklistické cestě z práce.

---

Neleží někde šicí stroj ladem?

Vím, je to troufalá otázka. Zvlášť v dnešní době plné podvodů.

Nesháním šicí stroj pro sebe, ale pro kamarádku postiženou nepřízní osudu a probíhající krizí. Na severu Moravy schází stavebnictví na úbytě, takže rodinná firmička nezvládá platit dluhy a stěží zajistí obživu rodičům a čtyřem dětem. Největší podíl na jejich krizi mají ale neplatiči. Kamarádka mi psala, jestli nevím o někom, kdo by levně prodal elektrický kufříkový šicí stroj ve funkčním stavu. Na přešívání a zašívání oblečení, na vlastní tvorbu jí čas nezbývá. Našetřila si na něj 500. Jenže než jsem sem stačila dotaz dát, už nemá ani těch 500.
Takže otázka zní: Nebyl by tu někde nevyužitý šicí elektrický kufříkový a funkční stroj, který by nějaká dobrá duše byla ochotná darovat? Jiný prosím nenabízejte, neměla by ho kam dát.
Vím, že je to otázka velmi troufalá a že si možná koleduju o podezřívání z nekalých úmyslů nebo zlodějin, ale položit jsem ji musela. Jinak jí pomoci neumím.

Otázka byla položena na www.galeriemarina.cz, v  kalendáři byl 14. březen 2011.

Téměř okamžitě se ozvala Jitka z Blučiny s nabídkou šicího stroje Visnja bagat... Jak dostat stroj nejdřív do Brna a potom na sever Moravy s co nejmenšími náklady? No oslovit kamarády a známé!! A tak soused, pracující jako obchodní zástupce s rajónem na jih od Brna dopravil k nám domů. Pak putoval po kamarádkách z mého oblíbeného www.vasedeti.cz (VD), protože i tam si lidi ještě umí pomáhat. Já zavezla J. stroj ke škole na Vinařskou, J. ho vyskladnila u M. v Přerově, cestou ze školy domů, do Zábřeha na Moravě. U M. v Přerově si ho vyzvedla V., stavící dům v Přerově, ale dosud žijící v Ostravě. No a v Ostravě má manžel nové majitelky stroje momentálně nějakou práci, plán byl, že si stroj vyzvedne osobně u V.... Jenže plány jsou od toho, aby se měnily. Dřív, než k poslednímu předání došlo, kamarádka se vdala, na VD proběhla nová akce a jak se tyhle dvě akce skloubily, o tom příště....

Pařížanka v Brně

---

Přes troje špendlení, patero párání (dokonce došlo i na stehování) včera v pozdních nočních hodinách přišla na svět moje první kabel(k)a. K focení jsme tedy mohly přistoupit až dnes.

Snad jsem se na Marině naučila nejen trochu šít,ale i fotit, snad tedy ty mouchy neobjevíte:-)  Nemám ráda chemii, stříkat Biolitem je tedy nebudu. Zato mám ráda přírodu, kytky, vše živé.

Moje první taška tedy zákonitě musela být květy zdobená. Látka je úžasný úlovek v sekáči za 70 Kč a to jí zbylo ještě nejmíň na tři pařížanky! Byla pěkně zastrčená pod ošklivějšími kamarádkami, snad si ji tam neschovala nějaká Marinka. Na první kabel(k)u jsem si nabrala tedy obrovské sousto. Chtěla jsem mít všechno vycentrované, pruhy navazující, popruhy trošku logicky umístěné a vhodné barevně - zkrátka vše jako správná žačka! Byl to boj, ale začínám být na sebe hrdá! Díky Bellet, díky Lence Jarníčkové...  díky všem na Marině... 

Moje pařížanka moc dobře ví, že se hned tak do světa nepodívá, kochá se tedy aspoň výhledem z balkonu na západ jarního sluníčka.
No dobře, lhát se nemá - poslední třešinka - šikmý proužek - mě ještě čeká.

A tady je důkaz úsloví - když se chce, všechno jde!

Tak jsem si myslela,..

.. že dnes zveřejním svoji první tašku a zatím jdu párat...

Jojo, krásně mi Jarníčková svým blogem na Marině zvedla z podlahy moje šicí ego. Tak to ta moje brněnská pařížanka není napoprvé až tak špatná! Celá rozradostněná jsem jí šla vycpat břicho (i přes křivé švy na kšandách - to byla vůbec kapitola, trefit pruh barevné (jo pardon, vlastně hlavní designové) látky doprostřed, šev vlevo je rozhodně blíž ke kraji než šev vpravo, kapsička je jak v  mírně podroušeném stavu), aby se mi při focení nekácela, pěkně rovnám rožky a .... co to je???? Až dnes, druhý den po ušití jsem si všimla, že střední zipová část není všitá rovnoměrně! Jeden roh s "riflovinou" je delší než druhý. Jak se tohle mohlo stát?! Proběhla domácí, velmi bouřlivá diskuze o tom, že je nutné párat (já, velmi plačtivým hlasem) nebo ne (dcera a manžel). Argument typu: dyť ani ty sis toho nevšimla! nemá žádný vliv. Naštěstí jsem neměla začištěno šikmým proužkem, to bych se na to párání možná taky vyprdla. Tak nic, zítra snad opravím (jestli to teda půjde) a možná se konečně i já pochlubím svoji první taškou. I když se sebevědomí válí opět někde na podlaze.

Dobrou a klidnou noc beze snů o párání.

Ještě mi, švadlenky, prosím poraďte, jak mám pruhy na ty kšandy vyžehlit tak, aby to byla fakt krásná rovná čára? Postupným překládáním a žehlením mi vznikla leda krásná vlna. Dneska asi neusnu.

Zima je definitivně pryč...

... pampelišky přece v zimě nekvetou

V pondělí krátce po půlnoci začalo astronomické jaro. Brněnské pampelišky to ale neví, zmátly je sluneční hřejivé paprsky.... Musela jsem vám je na své pracovní pochůzce vyfotit, třeba zaženou zimní chmury i vám.



Je pravda, že kvetly vedle kotelny, možná je kromě sluníčka shora hřeje ještě teplá voda od nohou. Ale náladu mi stejně zvedly.

Bertík džunglí bloudí

Toužila jsem po Bertě z Mariny, měl to být ale dárek pro synovce...Přece nedostane myšku v sukních? Jak to dopadlo? Z Berty je Bertík a bloudí džunglí...  Bertičku stejně plánuju, tu pravou, mám přece jen ještě neteřinku.

A když byl příliš znaven, chladil se ve stínu lián...

 Větší fuška než ho ušít bylo to sem vložit...

Mám je takové....ploché...

Nebojte se, nevkládám fotky svých vnadů...

Učarovaly mi nádherné organzové kytičky. Musela jsem to zkusit. Jenže ty moje pořád nejsou to pravé ořechové. Jsou takové ... ploché... Asi to chce víc lístků, možná skládat excentricky, víc velikostí.. nevím.  Měla jsem ve váze větvičky z kroucené vrby (na vánoce tam byly ještě větvičky z jalovce a zlaté korálky). Oblíkla jsem jim teď aspoň ty kytičky...

Nekvalitu fotek způsobuje denní doba a možnosti foťáku, ne autorka:-DD