Pařížanka v Brně

---

Přes troje špendlení, patero párání (dokonce došlo i na stehování) včera v pozdních nočních hodinách přišla na svět moje první kabel(k)a. K focení jsme tedy mohly přistoupit až dnes.

Snad jsem se na Marině naučila nejen trochu šít,ale i fotit, snad tedy ty mouchy neobjevíte:-)  Nemám ráda chemii, stříkat Biolitem je tedy nebudu. Zato mám ráda přírodu, kytky, vše živé.

Moje první taška tedy zákonitě musela být květy zdobená. Látka je úžasný úlovek v sekáči za 70 Kč a to jí zbylo ještě nejmíň na tři pařížanky! Byla pěkně zastrčená pod ošklivějšími kamarádkami, snad si ji tam neschovala nějaká Marinka. Na první kabel(k)u jsem si nabrala tedy obrovské sousto. Chtěla jsem mít všechno vycentrované, pruhy navazující, popruhy trošku logicky umístěné a vhodné barevně - zkrátka vše jako správná žačka! Byl to boj, ale začínám být na sebe hrdá! Díky Bellet, díky Lence Jarníčkové...  díky všem na Marině... 

Moje pařížanka moc dobře ví, že se hned tak do světa nepodívá, kochá se tedy aspoň výhledem z balkonu na západ jarního sluníčka.
No dobře, lhát se nemá - poslední třešinka - šikmý proužek - mě ještě čeká.

A tady je důkaz úsloví - když se chce, všechno jde!

Tak jsem si myslela,..

.. že dnes zveřejním svoji první tašku a zatím jdu párat...

Jojo, krásně mi Jarníčková svým blogem na Marině zvedla z podlahy moje šicí ego. Tak to ta moje brněnská pařížanka není napoprvé až tak špatná! Celá rozradostněná jsem jí šla vycpat břicho (i přes křivé švy na kšandách - to byla vůbec kapitola, trefit pruh barevné (jo pardon, vlastně hlavní designové) látky doprostřed, šev vlevo je rozhodně blíž ke kraji než šev vpravo, kapsička je jak v  mírně podroušeném stavu), aby se mi při focení nekácela, pěkně rovnám rožky a .... co to je???? Až dnes, druhý den po ušití jsem si všimla, že střední zipová část není všitá rovnoměrně! Jeden roh s "riflovinou" je delší než druhý. Jak se tohle mohlo stát?! Proběhla domácí, velmi bouřlivá diskuze o tom, že je nutné párat (já, velmi plačtivým hlasem) nebo ne (dcera a manžel). Argument typu: dyť ani ty sis toho nevšimla! nemá žádný vliv. Naštěstí jsem neměla začištěno šikmým proužkem, to bych se na to párání možná taky vyprdla. Tak nic, zítra snad opravím (jestli to teda půjde) a možná se konečně i já pochlubím svoji první taškou. I když se sebevědomí válí opět někde na podlaze.

Dobrou a klidnou noc beze snů o párání.

Ještě mi, švadlenky, prosím poraďte, jak mám pruhy na ty kšandy vyžehlit tak, aby to byla fakt krásná rovná čára? Postupným překládáním a žehlením mi vznikla leda krásná vlna. Dneska asi neusnu.

Zima je definitivně pryč...

... pampelišky přece v zimě nekvetou

V pondělí krátce po půlnoci začalo astronomické jaro. Brněnské pampelišky to ale neví, zmátly je sluneční hřejivé paprsky.... Musela jsem vám je na své pracovní pochůzce vyfotit, třeba zaženou zimní chmury i vám.



Je pravda, že kvetly vedle kotelny, možná je kromě sluníčka shora hřeje ještě teplá voda od nohou. Ale náladu mi stejně zvedly.

Bertík džunglí bloudí

Toužila jsem po Bertě z Mariny, měl to být ale dárek pro synovce...Přece nedostane myšku v sukních? Jak to dopadlo? Z Berty je Bertík a bloudí džunglí...  Bertičku stejně plánuju, tu pravou, mám přece jen ještě neteřinku.

A když byl příliš znaven, chladil se ve stínu lián...

 Větší fuška než ho ušít bylo to sem vložit...

Mám je takové....ploché...

Nebojte se, nevkládám fotky svých vnadů...

Učarovaly mi nádherné organzové kytičky. Musela jsem to zkusit. Jenže ty moje pořád nejsou to pravé ořechové. Jsou takové ... ploché... Asi to chce víc lístků, možná skládat excentricky, víc velikostí.. nevím.  Měla jsem ve váze větvičky z kroucené vrby (na vánoce tam byly ještě větvičky z jalovce a zlaté korálky). Oblíkla jsem jim teď aspoň ty kytičky...

Nekvalitu fotek způsobuje denní doba a možnosti foťáku, ne autorka:-DD

Narozeninové tvoření: Hafánek podle Bellet, polštářek, dort a jiné

První šití hračky mě zastihlo až v téměř dospělém věku mých dětí. Syn bude mít 15, ale Hafánek byl určený pro dceru ke krásným 20. narozeninám. Bože, ty děti nám stárnou! Hafánek je dotvořený v duchu studia, které letos dcera započala. Aby na to učení nebyla sama... Schválně, poznáte, co studují? V kapsičce kabátku měl příspěvek na vytouženou cestu do Bretaně... ale já mu říkala - neber ty úplatky!

 

Oslavenkyni ještě chyběl polštářek a synovi dárek pro ni, vznikl dárek společnými silami. Syn navrhl, nakreslil, já  ušila polštář, on to pak dokreslil voskovkama a ručně! našil na polštář (je z elastického froté – hezky měkounkého).

Dcera se věnuje irským tancům, které se tančí ve speciálních botkách, Irsko má jako symbol trojlístek – proto je dort jaký je…

 

A poslední fotka je pro inspiraci - netradiční obložený talíř:

 

Snad jsem vám neudělala chutě:-))

Všechno je jednou poprvé...

Dlouho jsem s láskou a mlsně listovala Marinami. Jak jsem se hrabala v zásobách látek a o mém super nákupu v sekáči jsem vás už informovala. Tak pokračování... Látky se dostatečně pohoupaly na špagátě vyhozené na mráz a světe div se! Naftalín vyčuchnul. No, nedá se nic dělat, budu se muset do toho šití obout, konec výmluvám. Pro začátek něco malého, jehly se na mě sypou z fólie,  bude to tedy něco pro ně, vlastně pro mě... Pro nás! Pro nás sice má sloužit jako manikúra nebo pouzdýrko... u nás v něm s úspěchem sídlí jehly.. Trochu jsem váhala, zda střihnout rovnou do střihové přílohy Mariny, ale vrozená lenost zvítězila. Kdybych četla nejdřív návod, věděla bych, že se to smí a ušetřila si výčitky svědomí. Pak už to šlo skoro samo, jedno malé zaváhání, jakže se tam ta kapsička vlastně má umístit... ale .. Vítězství je moje! Po dlouhé době textilní výrobek a není to kus oblečení. Tak, Belletko, další dík od nové ovečky.. 

---