Narozeninové tvoření: Hafánek podle Bellet, polštářek, dort a jiné

První šití hračky mě zastihlo až v téměř dospělém věku mých dětí. Syn bude mít 15, ale Hafánek byl určený pro dceru ke krásným 20. narozeninám. Bože, ty děti nám stárnou! Hafánek je dotvořený v duchu studia, které letos dcera započala. Aby na to učení nebyla sama... Schválně, poznáte, co studují? V kapsičce kabátku měl příspěvek na vytouženou cestu do Bretaně... ale já mu říkala - neber ty úplatky!

 

Oslavenkyni ještě chyběl polštářek a synovi dárek pro ni, vznikl dárek společnými silami. Syn navrhl, nakreslil, já  ušila polštář, on to pak dokreslil voskovkama a ručně! našil na polštář (je z elastického froté – hezky měkounkého).

Dcera se věnuje irským tancům, které se tančí ve speciálních botkách, Irsko má jako symbol trojlístek – proto je dort jaký je…

 

A poslední fotka je pro inspiraci - netradiční obložený talíř:

 

Snad jsem vám neudělala chutě:-))

Všechno je jednou poprvé...

Dlouho jsem s láskou a mlsně listovala Marinami. Jak jsem se hrabala v zásobách látek a o mém super nákupu v sekáči jsem vás už informovala. Tak pokračování... Látky se dostatečně pohoupaly na špagátě vyhozené na mráz a světe div se! Naftalín vyčuchnul. No, nedá se nic dělat, budu se muset do toho šití obout, konec výmluvám. Pro začátek něco malého, jehly se na mě sypou z fólie,  bude to tedy něco pro ně, vlastně pro mě... Pro nás! Pro nás sice má sloužit jako manikúra nebo pouzdýrko... u nás v něm s úspěchem sídlí jehly.. Trochu jsem váhala, zda střihnout rovnou do střihové přílohy Mariny, ale vrozená lenost zvítězila. Kdybych četla nejdřív návod, věděla bych, že se to smí a ušetřila si výčitky svědomí. Pak už to šlo skoro samo, jedno malé zaváhání, jakže se tam ta kapsička vlastně má umístit... ale .. Vítězství je moje! Po dlouhé době textilní výrobek a není to kus oblečení. Tak, Belletko, další dík od nové ovečky.. 

---

Je mi přáno?!

Samé nepřekonatelné překážky v prvním počinu dle Bellet...

Nejdřív jsem užasle listovala Marinami. Pak jsem se spadlou sanicí bloudila Galerií Mariny a nemohla pochopit, jak může být tolik šikovných lidí na jednom místě. A pak jsem se rozhoupala, že i já...

Včera jsem se půl dne hrabala ve svých zásobách klůcků - zcela zbytečně. Vlastně ne, vynaložila jsem tolik energie jako při hodinové jízdě na kole, takže jsem aspoň pokročila ve svém novoročním předsevzetí o ztrátě pár nadbytečných kil. Jenže v té hromadě se prostě nic k ničemu nehodilo nejen na kabelku, ale ani na slonka.

Dnes jsem navštívila dle rozjásaných reportáží na Marině místní sekáč. Měli tam krásnou černou látku s červenými a bílými kytičkami a jednobarevnou červenou. No, aspoň mi nebude líto peněz, když se dílo nepodaří (stálo to dohromady celých 18 korun a snad by to na kabelku stačilo). Jsem skoroprvnička a některým prezentovaným dílům nemůžu přijít na kloub. Vítězoslavně jsem ty látky donesla domů, předložila k pochvale a namočila do vody... a pak prala jednou... dvakrát... potřetí... A s každým dalším praním "vůně" naftalínu sílila a sílila.. Teď se houpou na špagátě na balkoně. A já doufám, že z nich ten puch vypuchne. Nebo se půjdu zhoupnout já!


Nevíte, co s tím? Asi vyhodit...

Vyznání Bellet, seznámení s Marinou

Všechno to zavinil článek v Rodince... článek jak z pohádky o splnění snu. Článek o Bellet. Musela jsem okamžitě nakouknout na Fler a hned odtud na stránky GalerieMarina.cz, plné úžasně šikovných lidí (asi spíš jen ženských:-) A přišly Vánoce, kdy se mi splnilo přání nakouknout do skvělého časopisu, stala jsem se předplatitelkou Mariny...

Bellet, jsi úžasná a i když jsi nejmíň o desítku let mladší, jsi můj vzor! Moc přeju, aby vše, co si umaneš, bylo tak úspěšné jako tvoje působení na Fler, jako Marina nebo jako tvůj obchod s látkami!