Je mi přáno?!

Samé nepřekonatelné překážky v prvním počinu dle Bellet...

Nejdřív jsem užasle listovala Marinami. Pak jsem se spadlou sanicí bloudila Galerií Mariny a nemohla pochopit, jak může být tolik šikovných lidí na jednom místě. A pak jsem se rozhoupala, že i já...

Včera jsem se půl dne hrabala ve svých zásobách klůcků - zcela zbytečně. Vlastně ne, vynaložila jsem tolik energie jako při hodinové jízdě na kole, takže jsem aspoň pokročila ve svém novoročním předsevzetí o ztrátě pár nadbytečných kil. Jenže v té hromadě se prostě nic k ničemu nehodilo nejen na kabelku, ale ani na slonka.

Dnes jsem navštívila dle rozjásaných reportáží na Marině místní sekáč. Měli tam krásnou černou látku s červenými a bílými kytičkami a jednobarevnou červenou. No, aspoň mi nebude líto peněz, když se dílo nepodaří (stálo to dohromady celých 18 korun a snad by to na kabelku stačilo). Jsem skoroprvnička a některým prezentovaným dílům nemůžu přijít na kloub. Vítězoslavně jsem ty látky donesla domů, předložila k pochvale a namočila do vody... a pak prala jednou... dvakrát... potřetí... A s každým dalším praním "vůně" naftalínu sílila a sílila.. Teď se houpou na špagátě na balkoně. A já doufám, že z nich ten puch vypuchne. Nebo se půjdu zhoupnout já!


Nevíte, co s tím? Asi vyhodit...