Taková všední cesta z práce...

Na cestu z práce jsem se vyzbrojila foťákem a přibalila šité novinky na nafocení do nové, jarní soutěže na Fleru... To se prostě jinde, než v rozkvetlých ulicích nafotit nedá. :-) A tak jsem šla a šla tou naší panelovou džunglí, až jsem došla mezi dálnicí a přivaděč. Dál to nešlo. Zpět jsem použila psí výběh. Je to skoro nejmalebnější místo široko daleko... Tak jsem vám ho vyfotila.

Pak mě zlákala boční branka, vedoucí na cestu podél dálnice, pak podivně vyšlapaná cestička s přeskokem přes potůček. No, nebylo tam nic, ale přece se nebudu vracet. A tak jsem zase šla a šla, až jsem došla k soutoku s Leskavou. Potřebuju doleva, ale jde to jen doprava. Nu což... Pak hop a skok přes potok a jsem u zahradnictví, co sice nemá kytky (prý až v květnu), zato prodává ryby. Jak velký? Říkal pán v kovbojském, že tak jedna porce... Tomu tedy nerozumím, ale raděj se neptám, chci nakouknout, prý tam nic neuvidím. Fakt. Voda zelená jak brčál. Sinice? Jestli tady někdo koupí jednu porci zelené ryby, to by mě tedy zajímalo... A tak se jdu projít kolem zahrádek. Z jedné na mě mává paní z práce. Musí mi sdělit své dojmy z práce, co pro nás dělá a prý se zítra staví. V duchu si říkám, že by mi to stačilo slyšet jednou. Paní mám ale ráda, sluníčko svítí, řeč se stáčí na zahrádku... 

A pak zase jdu a koukám, kam ta cesta může vést, směr má správný, na Bohunice, musím to prozkoumat. Jdu tak nějak v napětí, jestli to dál půjde nebo nepůjde, takže když bleskovou rychlostí k plotu přiletí tunový rotvajler, vyskočím metr vysoko a žaludek cítím až na hlavě. Fuj, tak jestli tahle cesta dál nepokračuje, sama si ji mezi keři proklestím. Ještě jednou kolem toho namakanýho nerváka nejdu! To už by asi zbořil plot a sežral mě zaživa. Tak jsem se dnes poprvé bála… 

Cesta je sice úzká, ale je. Mapa říká, že by dokonce měla vést pod dálnicí zpět do civilizovaného světa. Ještě, že ty mobilní aplikace jsou. Dokonce mi ukazuje, kde právě stojím! To koukám, kde stojím! Mezi křovisky a stromy vysekaná planinka, uprostřed domeček z igelitů. Z igelitů je i hromada čehosi, kolem bedýnky, hrnce, leží tu stůl i židle, lavor, piksle… Tak jsem vám to taky blejskla, i když jsem se u toho bála. Dnes podruhé. Nikdo asi nebyl doma, nepřišel mě uvítat… 

 

 

Tak veď mě dááál, cesto mááá... Cesta vede podél železniční tratě, nevím, jestli to dokonce není pendolínová…  Pan domácí si tu vykutal do hlíny krásnou rovnou cestu, ze svahu schody… Schody vedou sice pod dálnici, jak slibuje mapa, ale po železniční trati, možná pendolínové. Tak buď mě přejede vlak nebo sežere rotvajler. Bojím se dnes potřetí, ne moc, ale přece a dost dlouho. Nevím, proč tu dálnici udělali tak širokou! A konečně na konci tunelu světlo - hurá, civilizace! Vhodnou fotící kulisu nakonec najdu tam, kde jsem ji předpokládala, před kostelem, na rozhraní Lískovce a Bohunic, tam, kde kdysi dávno býval hřbitov. Zajímalo by mě, jak to, že tu rostou jabloně. Docela letité jabloně…. Tak ještě kuk na kostel přes jarní výzdobu města a jdu domů. Taková všední cesta z práce to mohla být… 

 

Jaro v plném proudu!

Pro tyhle chvíle stojí za to žít... Taky vás to dobíjí?

Hnizda jsou ještě prázdná, ale už brzy...

 

 

V Brně už vykukují chlupaté kožíšky!

 

 

Jedna smutná fotka... Pochybuju, že se teď přesazené rostlinky ujmou.

Kočičky převlékly chlupaté kožíšky za žluté kabátky pro včelky a čmeláky... :-)

Ušijeme parádníkovník - návod

No, ušijeme… šití je na tom opravdu ze všech prací nejméně. Vy, co nemáte šicí stroj, neodcházejte, protože taštičku můžete ušít i ručně! Model jsem upravila tak, aby byl co nejjednodušší, tedy i pro naprosté začátečnice či začátečníky.

K tomuto mému prvnímu počinu ve světě návodů mě dohnala Petra, majitelka webových stránek www.vasedeti.cz. Za to jí tímto děkuji, třeba tím odstartovala novou éru mé tvorby. No, zatím mám pocit, že už všechno jednou někdo vymyslel. I ten parádníkovník jsem kdysi kdesi viděla... 

 

Co si nachystáme:

Látky – doporučuji bavlněné – můžete mít 1 barvu či vzor, ale kapsy jsou výraznější při použití alespoň 2 druhů látek… Pokuste se nastříhat aspoň hlavní látku na obdélníky s pravými úhly. Já s tím mám občas problém.
- 2 kusy 26 x 44 cm (přední a zadní strana a vnitřek)
- 1 kus 30 x 44 cm (větší kapsa)
- 1 kus 22 x 44 cm (menší kapsa)
- zbytky na „kytičky“ či aplikace
- Zažehlovací vlizelin (oboustranně nažehlovací nebo jednostranně nebo oba)
- Popruh široký 2-3 cm – délka 2x 25 cm (můžeme použít ze staré tašky)
- Keprovka široká 1,5 cm – délka 40 cm, rozdělíme na 25 a 15 cm
- 2 knoflíky
- 3 patentky (druky, suché zipy)
- Zažehlovací výztuhu – já použila RONOPAST, ale lze použít i třeba vatelín (ten se nezažehluje, ale bude to měkoučké), nebo nějakou pevnější látku, klidně i recy

No a pak nějaké nářadí: křídu (zbytek mýdla), pravítko, nůžky, špendlíky, jehlu a nit nebo šicí stroj a žehličku.

Pokud chceme zdobit přední stranu aplikací, použijeme zažehlovací vlizelín, nejlepší je oboustranně nažehlovací (vliesofix). Je opatřen z jedné strany papírem. Přiložíme „hrbolatou stranou“ (opačnou než je papír) na rub látky, ze které aplikaci chceme vytvořit, přižehlíme, nakreslíme na papír tvar a vystřihneme. Sloupneme papír a aplikaci nažehlíme na patřičné místo parádníkovníku. Látka se pak netřepí, nemusíme tvar obšívat. Můžeme, ale nemusíme prošít rovným stehem nebo spíš pro parádu cikcak stehem.
Pokud máme jednostranně nažehlovací vlizelín, nažehlíme jej z rubu na látku, předkreslíme vzor, vystřihneme a při našívání na výrobek obšijeme cikcak stehem nebo ručně obšívacím.

Když už máme v ruce vlizelín a žehličku, uděláme si kolečka na „kytičky“. Tady se naopak hodí jednostranně zažehlovací, ale pokud máme jen oboustranný, můžeme látku přižehlit z obou stran vlizelínu, bude to i hezčí. Kolečka jsou dvou velikostí, z různých barev látek. Moje jsou o průměru cca 4,5 cm. Nepravidelnost je záměr, takže ji uděláme co nejvýraznější.

Kytičky jsou „držáčkem“ gumiček do vlasů, ty navlékáme na keprovku a abychom mohli gumičky navléct, musí být keprovky odepínací. Keprovku z jedné strany 2x zahneme a zažehlíme a cikcak stehem přišijeme na rub většího kolečka.

Na keprovku našijeme ještě 1 díl patentky – ven zapínací stranou.

Na líc většího kolečka přiložíme lícem nahoru menší kolečko kytičky, na ni knoflík a celé to zase prošijeme. Snažíme se trefit do dírek patentky, abychom ze zadní strany neměli nevzhledné švy. Totéž uděláme s druhou kytičkou.

Nažehlíme výztuhu – a to na látku, která bude uvnitř parádníkovníku. Žehlíme po straně, kde máme látku, lepidlo z výztuhy by mohlo při žehlení po straně, kde je výztuha, prosáknout a nalepit se na žehličku.

Ještě nachystáme kapsy – přeložíme napůl užší stranu, takže z 30 x 44 cm máme 15 x 44 cm a z 22 x 44 cm je 11 x 44 cm. Zažehlíme a kdo chce, může prošít při okraji tak, že jede okrajem patky šicího stroje při složeném okraji.

Přiložíme na líc vnitřní, vyztužené látky. Napřed budoucí větší kapsy, na ně menší kapsy. Rovnáme ke spodnímu okraji hlavní látky. Pro lepší manipulaci prošijeme těsně při okraji s hlavní látkou. Ti, co šijí ručně, mohou prošít jen místy nebo jen „nastehovat“. Přes špendlíky by se vám špatně šilo. Ale na pár dalších místech si kapsy dočasně našpendlíme.

Pro snadnější měření a větší jistotu si předkreslíme, kde budeme kapsy prošívat. Uděláme křídou nebo hranou zbytku mýdla čáru svisle 1 cm od levého okraje látky. Pravou čáru nakreslíme 42 cm od levé. Celé to přehneme (levou čáru na pravou), uhladíme a po otevření máme střed parádníkovníku. Obtáhnem vzniklý sklad křídou, bude líp vidět. Tak a naměříme kapsy: Měli bychom mít 2 části po 21 cm, jednu rozdělíme na 2 díly, tedy 10,5 cm a 10,5 cm a druhou na 3 díly po 7 cm.

Teď přijde první větší šití – prošijeme naměřené kapsičky. Nahoře prošijeme několikrát tam a zpět, tady jsou kapsičky nejcitlivější, tak aby se brzy neutrhly. Nezapomeňme vytáhnout špendlíky.

Kytičky – našijeme na hlavní vnitřní látku protikusy patentek, které jsme našili na kytičky. Ne až k okraji, aby nám „okvětní lístky“ nekoukaly z parádníkovníku ven. Podle velikosti kytiček cca 4 – 6 cm od okraje.

Zapneme do nich kytičky, keprovku natáhneme pěkně svisle dolů a nahoru a přišijeme k okraji látky.

Nezapomeneme na ucha – máme nastříhané popruhy na délku 25 cm, okraje můžeme začistit opálením.

Najdeme střed levé i pravé části taštičky při horním okraji a naměříme na každou stranu od středu 5 cm. Na tyto značky přiložíme popruhy, ale zdánlivě úplně nesmyslně – směrem dolů, dovnitř taštičky. Nebojte, je to dobře. Prošijeme zase jen tak zlehka – těsně při okraji.

Na líc vyzdobeného vnitřního dílu položíme lícem přední (a zadní) stranu parádníkovníku.

Trošku se nám to bouří, máme uvnitř hodně udělátek, ale půjde to. Našpendlíme si nejdřív jednu stranu a postupně přikládáme a uhlazujeme až k druhé straně. No vidíte, šlo to, že? Máme nachystáno na prošití.

Ti, co šijí ručně, to budou mít trošku náročnější, přes popruhy to bude obzvlášť výživné, ale jde to. My ostatní nastartujeme stroj. Obě skupiny to skoro celé kolem dokola prošijeme cca 1 cm od okraje. Vynecháme otvor o velikosti asi 8-10 cm na protočení, nejmíň to bude vidět při spodním okraji. Než budeme celé dílko protahovat, sestřihneme si rožky, a to těsně při švu. Lépe se nám rožky srovnají.

No a můžeme zkusit vytáhnout na světlo, co jsme ušili. Rožky pěkně protlačíme třeba pletací jehlicí, tužkou nebo špejlí. Špičaté rožky jsou vizitkou šikovné švadlenky. Tak jak to dopadlo? Dozajista skvěle… Celé dílko ještě urovnáme a přežehlíme okraje. Nedošitou mezeru sešijeme ručně, nejlépe matracovým stehem.

Pokud chceme mít parádníkovník zapínací, musíme přišít ještě jednu patentku. Přeložením zjistíme střed výšky při jednom okraji a cca 1,5 cm od kraje látky našijeme na tento střed jeden díl patentky. Taštičku „zavřeme“ a na druhý okraj si naznačíme, kde se bude potkávat jeden díl patentky s druhým. 2. díl patentky samozřejmě taky přišijeme. A? Hotovo!!

 

Tak jak se vám parádníkovník povedl? Určitě parádně… Nezapomeňte se pochlubit, nejlépe fotkou…

Pssst.....

vánoční dárky samozřejmě nosí Ježíšek! Ale někdy je toho na něj příliš a je třeba přiložit ruku k dílu. Ale budem si o tom raděj jen šeptat...
Jaký dárek pro kluka, co má hraček plný pokojík? Prý dinosauří pyžámko.... No, nebudeme troškařit, druhák má 1,5letýho bráchu, tak rovnou pyžámka dvě. Už je vidím, malej s větším, oba s dinosaury na prsou... a konečně si splním touhu po Belletčiným "ještě ještěrovi", co vypadá jak dinosaurus... dinosauří vááánocee! ... jenže .... Po celodenním neúspěšném běhání po městě vzdávám původní představu snadného nákupu a začínám druhé oběhové kolo. S těmi dinoši si pak nějak poradím, ne a tak tentokrát hledám pyžámka jednobarevná aspoň na předním díle... Pro prcky SCI-FI!! Prodavačky s nevěřícím pohledem zamítavě kroutí hlavou. Zkusím ještě Flér, ale ani tady jednobarevná pyžámka pro prcky nejsou. Ale u Simči07 nalezeno tričko, co by se náramně hodilo pro naše účely! Teď jen, jestli bude ochotná přidat k němu kalhoty, a to vše v potřebných velikostech. Nejenže ochotná byla, ale zboží odeslala ještě před tím, než jí mohla platba ode mě doběhnout na účet. Jinak by to Ježíšek možná nestihl... Panelový pruh s dinoši a oboustranně nažehlovací pavučinka byly doma už z dřívějška, trocha svírání, jak to všechno dopadne a....

Víc toho v loňské Ježíškově dílničce nevzniklo. Šila jsem hromadu nahřívacích  zvířátek na předvánoční jarmarky, zvládla jsem jen 3, ale i tak mi to dalo zabrat. Kdybych tušila, že tam lidi chodí na svařák a bramborové vrtule vymáchané v přepáleném tuku a ne na handmade tvorbu, takové zásoby nedělám. No, nevadí, většina odešla přes Flér, takže Honza se v pokojíku už celkem pohne... :-)

Holkám z Mariny díky za rady a zkušenosti s nažehlováním na elastické materiály!

Krásný, klidný nový rok....

Miluju výzvy...

... -  tvorbu na přání nebo na objednávku, tvorbu do soutěží. Mám radost, když se sejde myšlenka se skutečností a z původního návrhu se stane funkční věc.

mě takovými výzvami zásobuje neustále. Jsem za to ráda, vždycky mě to postrčí někam jinam, doufám, že dál! 11. kolo soutěže bylo pro zvířátka, která se cítí doma ve vodě. No, já si počkám, až bude mít voda aspoň 30 stupňů, dřív do ní nelezu :-D V hlavě už mi delší dobu ležel nápad na nahřívací rybu. Má to i vtip, ne? - spojení tepla a studené ryby... Nápad pad na papír, vznikl střih a .... v klubu se objevila nahřívací ryba. Pak ryba háčkovaná, ryba jako hračka... Tak to jako ne, nemusím mít všechno jako ostatní, já chci být originální. Po dlouhých úvahách (no zas tak dlouhé nebyly, protože uzávěrka soutěže se blížila) jsem zkusila zvítězit nad nápadem ušít mořského koníka... Snad se bude líbit.

Foceno na pískovišti za panelákem o velikosti menší vesnice. Kdybych byla světem protřelejší, mohla jsem mít VIP modelku nebo modela. Na pískovišti si hrál se svou dcerkou 1. náměstek primátora a náš bývalý starosta. Malá Maruška byla prvním kritikem, naštěstí okamžitě poznala, že jsou to mořští koníci. :-D

No a kdyby se vám chtělo mrknout na ostatní soutěžní výrobky nebo si zahlasovat, můžete tady.

Hezký den a brzké počasí na koupání!!