Free střihy, návody, aplikace

Zakládám tento blog především pro sebe, neboť vzhledem k využívání ne jednoho počítače a ne jednoho prohlížeče je pro mne neschůdná varianta záložka "oblíbené". Třeba se budou odkazy hodit i vám... Blog budu doplňovat průběžně o nově nalezené odkazy.

Stovky nápadů a návodů
http://craftgawker.com/popular/favorites/

Kabelka
http://www.ottobredesign.com/fi/kaavat/pdf/purse_EN_5-07.pdf
Taštička
http://www.ottobredesign.com/fi/kaavat/pdf/Doggy&BirdiePurse.pdf

Dětské fleesové rukavičky
http://www.ottobredesign.com/fi/kaavat/pdf/Mittens_6_2011.pdf

Žába
http://www.ottobredesign.com/fi/kaavat/pdf/bean_bag_frog.pdf
Zajíci
http://www.ottobredesign.com/fi/kaavat/pdf/Soft_bunnies.pdf

Písmena abecedy
http://www.ottobredesign.com/fi/kaavat/pdf/Soft_letters.pdf

Jak nastříhat tričko na proužky k dalšímu použití
http://www.craftpassion.com/2009/05/recycle-tutorial-making-of-t-shirt-yarn.html

Květy
http://www.liveinternet.ru/users/pishok/post225546292/

Lolita střihy:
http://gothiclolita.wz.cz/otazky4.php

Moje dílo:
http://mojedilo.ireceptar.cz/

Další životní krok

... snad správným směrem. Symbolicky - o Adventu

Pokořila jsem další horu. O svém bytí na Fler jsem před rokem ani nesnila. Tajně, bez přihlášení jsem okukovala krásu rukama stvořenou.... spoustu z vás jsem tam potkávala. Protože jsem vám chtěla napsat, jak krásné vaše tvoření je, přihlásit jsem se musela. A dnes přišel čas, kdy jsem se odvážila vytvořit si profil nový, prodejní. Jestli chcete, nakoukněte, budu moc ráda:


http://www.fler.cz/emart


Snad neudělám paní učitelce Bellet ostudu...



Krásné adventní čekání!!

Mysterko, děkuju za inspiraci!! 

Jedna pohlednice pro všechny Marinky

Bellet na Galerii Marina vyhlásila akci "Pošli své oblíbené Marince šitou pohlednici"...

Mám ráda na Marině úplně všechny, tolik pohlednic bych ale šila léta.... 

Omlouvám se tedy těm, které sice také patří k mým nej, ale neposlala jsem jim zhola nic... Jsou to taková zlatíčka celé Galerie, že zcela jistě dostanou pohlednic spoustu. Moje domněnky se potvrdily, i mnou oblíbené holky plní svoje blogy spoustou fotek pohlednic z různých koutů republiky...

Přidám ještě omluvu společně s velkým poděkováním. Bell, brblala jsem, nebudu to skrývat a napráskám to na sebe. Brblala jsem, co sis to vymyslela za obr projekt a v takovém krátkém čase! Jenže kdyby ten termín nebyl tak šibeniční, možná bych k šití pohlednic nezasedla nikdy. Chvilku jsem se kochala na internetu a nápady se začaly rojit. Nemohla jsem se dočkat, až zasednu k šicímu stroji.... no, ještě vyžehlit látky, podlepit vlizelínem... a pak mě to pohltilo. Stříhala jsem, skládala, šila a šila a šila... Pro Marinky jsem vytvořila přáníčka tři. A v návalu radosti jsem v pozdních nočních hodinách ušila ještě jednu, tu jsem si ale nechala pro kamarádku k narozeninám. Poslední dobou to neměla lehké...

A tuhle poslední pohlednici posílám alespoň virtuálně ještě všem Marinkám, které by si svoji pohlednici taky zasloužily a stále ještě čekají.... Mám vás holky všechny moc ráda!

Tobě Bell, se moc omlouvám, že jsem brblala. Pro naprostého nováčka v aplikacích to byla neuvěřitelně krásná práce, otevřela mi nové obzory a i když žádnou pohlednici nedostanu, radost z téhle akce mám velikou! Od teď budou mé kamarádky a příbuzné dostávat jen přání šitá. Slibuju, že se polepším, vylepším nápady i styl a naučím se nové metody.... abych ti nedělala ostudu. Děkuju. Děkuju moc za tuhle akci.

Ještě fotky pohlednic, které putovaly k Marinkám:

Směle na oslavu

aneb první téměř vlastní tvorba

Inspirováno časopisem Praktická žena (nebo podobným periodikem), upraveno, pár much při šití nachytáno, ale je to doma!! Parádníkovník mě v časopise zaujal na první pohled, neměla jsem ale po ruce holčičku, které by se mohl hodit. Tak nač jej kupovat?! Na tento pátek jsme ale dostali pozvání na oslavu desátých narozenin slečny Evičky. Hurá, je pro koho šít... 

 

 

A jak to vypadá po naplnění (nemám dost zkrášlovacích potřeb, červená poutka pod střední kytičkou by měla sloužit pro uložení čelenek) :

 

A ještě jeden projekt mě moc lákal a nebyl vhodný objekt k obdarování. Čelenka z Mariny. Už je na světě a opravdu je snadná, rychlá a tentokrát si dovoluji tvrdit, že i v mém podání pěkná...

Chápete to?

Já to pořád pochopit nemůžu. Moje úplně první kabelka jde do světa... za peníze.

Opravdu si připadám jako ve snu. Kabelku A proč ne? jsem si šila pro sebe. Bylo to s vypětím všech sil, jsem kabelkový nováček...

Jsem nevděčník a musím se chlubit i na jiných webech, protože na Marině jsem v té nejposlednější lize a tam jsem za prvoligového hráče:-) Krátce po vystavení mi přišla zpráva, že po ní virtuální kamarádky srdce touží. Po mé první kabelce. Četla jsem tu zprávu znovu a znovu a nemohla tomu uvěřit. Dlouho jsem váhala, třeba už nikdy žádnou kabelku neušiju, je teď moc plánů na jiné věci a čas pražádný. Na mou pochybovačnou odpověď přišla prosba: když si tuhle necháš, mohla bys mi ušít podobnou? A tak šla moje A proč ne do světa. Tedy peníze nejsou v žádné závratné výši a ani nevyjadřují práci vynaloženou, protože mi trvala asi 10x déle než zkušenějším holkám a zatím je na účtě nemám, zatím jsem kabelku poslala na "prohlídnutí" a nechám na kamarádce, zda si ji fakt nechá. Možná objeví "umělecké záměry" handmade a kabelka se mi vrátí... Ale jestli opravdu přijdou, připíšu je na Fond pro nový šicí stroj.

Honem jsem ke kabelce ušila ještě aspoň šnuptychelník podle Janičky Cingrlata - úžasný, rychlý návod, moc moc děkuju! A musím říct, že holky na Marině mají pravdu - když se šije pro konkrétní osobu, je to šití úplně jiné ...

A proč ne, keškobraní na kole údolím Bílého potoka s kočkou na závěr

Čárka v nadpisu je záměr, ne omyl...

Došila jsem svoji první kabelku a je to A proč ne?! Z časopisu Marina...

Ačkoli jsem zmiňovala započetí šicích prací v předchozím blogu už v červnu, na došití vytouženého prvorozeňátka došlo až v polovině července. Je hotovo a nezbývá, než se pochlubit:-D Kromě pochval toužím i po jemně kritickém náznaku, co se mohlo udělat jinak a lépěji. Snažila jsem se, seč mi ruce, hlava i stará Veritaska stačily.

 

Už se nebudu rozepisovat o strastech a slastech šití téhle kabelky, ale něco bych přece jen splkla. Podělím se s váma o zážitky z nedělního výletu.

V neděli vstávám brzo jen velmi nerada, tohle ráno bylo ale vyjímečné. Manžel vstal o hodinu a půl dřív, aby odvezl auto s nosiči kol na střeše do Veverské Bítýšky, cíle naší cesty a dopravil se zpět do startu. Já nachystala proviant, propriety, synovi snídani, nasnídala se (za pochodu), ustlala, poklidila a nakrmila kočku, vše zabalila do kapes na kolo (kočku jsem nechala doma). Syn se mezitím stihl nasnídat, oblíct a umýt:-) 

8,30 vyrážíme na kole směr Brno–hlavní nádraží. Taktak stíháme koupit jízdenky, najít správný perón a … vlak má zpoždění. Nakonec přece přijel a my hledáme, kudy nastoupit, abychom s koly ve vlaku nepřekáželi. Samozřejmě jsme vybrali ty jediné nesprávné dveře a průvodčí avizuje odjezd! Ven a zpět to už s koly nestihneme, bereme to tedy i s koly pěkně mezi sedadly... přes dva vagony:-) Spolucestující se zděšeným výrazem uhýbají, aby nedostali řídítky po hlavě nebo pedálem do kotníku. Kolem deváté už nás ovívá svěží větřík Vlkovský (Vlkov u Osové Bítýšky). Tam bych chtěla bydlet! Kousek po silnici - po cyklotrase, ale brzy odbočujeme na turistickou. Musíme totiž cestou posbírat kešky u mlýnů na Bílém potoce. A že jich je: Krupičkův, Radostínský, Ryglovský, Panovský, Spálený, Pavlovcův, Absolínův (kousek od něj je zřícenina hamru, taky je tu keš) a Javůrecký. Za všechny jen pár vzorků:

 

 

Cesta křižuje mnohokrát Bílý potok, pro pěší jsou tu lávky z kmene stromu nebo páru latí, pro povozy s obilím či moukou tu však byly brody. A tak brodíme:

 

A prodíráme se kopřivami:

Na Šmelcovně sice kešku nehledáme, protože je na kopci, kam se údajně „leze po čtyřech“, zato máme úlovek v podobě řízku z uzené krkovičky s chlebem, okurkou a kozími rohy... a pivo ... syn vyprosil fríčko. A jedeme dál nebo tu usneme. Přes louky, hory, doly a už tu máme bonus Hálův mlýn (na mapě Lažánecký). Opravené rekreační zařízení s restaurací a co nás těší nejvíc – s bazénem, který je po nedávné rekonstrukci zařízení již v provozu a dokonce nás nikdo (jako neubytované) nevyhání! A tak se chvíli rácháme, uděláme tržbu aspoň za „ledňáka“, vyzvedneme poslední kešku Svatební cache, kterou vřele doporučuji! Do cíle, Veverské Bítýšky už je to co by dup...

Co na tom, že doma čekal úklid, chystání večeře, hromada prádla na žehlení... tentokrát to nebyl "vůbec žádnej problém"

Málem bych zapomněla na slibovanou kočku na závěr. Vybírala jsem si látky na něco nového, rozložila po zemi a …. . Však to znáte!

Došil

Dodělala jsem včera kolem osmé večerní zakázkové šití...

...ne, opravdu si nepřivydělávám šitím, tak daleko jsem ještě nedošila, ale mám super sousedku, které se chodím chlubit se svými výtvory a ona mi na oplátku přinesla svoje šaty na zúžení a z riflí chtěla udělat podkoleňáky. Fotbalový dres s požadavkem zkrácení rukávů nepočítám, protože ten moje Veritaska nezvládla, ten vrátím netknutý.

Ne, že bych sousedce ráda nepomohla, ale copak TEĎ, když začínám vyrábět takové krásné věci podle Mariny, se můžu zabývat něčím tak netvůrčím?! Šlápla jsem na pedál a bylo osm večer a hotovo. Hurá, střihnu si konečně na svou první kabelku. Od začátku vím, že to bude A proč ne, ale dlouho jsem sbírala odvahu a trochu šicích zkušeností. Dlouho jsem obcházela obchody, než jsem sehnala téhle kabelce trochu důstojnou látku za peníz, při kterém se nebudu budit hrůzou, že to zkazím a peníz vyletí s nedodělkem. Už 14 dní po ní pokukuju, jak si leží doma v regále, ale bylo nutné ušít tolik jiných, potřebnějších věcí (jsou v předchozích blozích). Včera tedy přišel ten čas, práce započaly. Bylo opravdu napínavé, vymyslet to tak, aby byl vzor na tašce hezky umístěn a nepadla na to celá látka. Nastříháno, nažehlena poutka (nějak se mi nedařilo naměřit pravé úhly, rýsovala jsem to na látku asi 3x! Ještě si ta poutka prošiju a zkusím našít proužky i s poutky na podkladovou látku... kolem půlnoci by to mohlo být, to je moje spací hodina... Ale Veritaska stávkuje. Asi se zlobí za to krmení tuhou riflovinou, "to máš za to, že nešiju krásné nové věci podle Mariny!" Hurá, nastavení pomohlo, prošiju jedno poutko, švy jsou křivé, tak párání a znova a lépěji... hotovo. Šup na druhé poutko. Veritaska zase stávkuje, jehla prochází člunkem, ale nespojuje se horní nit se spodní. (Omlouvám se za laické výrazy). A další fázi asi všechny znáte: přenastavit tah horní nitě, spodní nitě, znovu navlíct, pročistit člunek, vyměnit jehlu.... a tak párkrát dokola, co kdyby.... Šílela jsem u převlíkání nitě, šílela jsem při zkoušení, jestli náhodou... Párkrát dal stroj najevo, že by to šlo, ale na další stehy už se vybodl... Odbila půlnoc. Hotovo NIC. Tak jo, řekla jsem si - DOŠIL, (jako abych přestala šílet), stroj asi DOŠIL. Má svoje léta, v servisu byl jednou, nemažeš ho, tak co chceš.

Kabelka odložena na neurčito a já zítra zkusím ještě další pokusy vzkříšení. 
A jestli ani to nepomůže, budu se muset porozhlídnout, kolik tak stojí slušný a poslušný šicí stroj. Nemusí být nový, ne? Ráda bych na něm ale šila nejen dle Bellet (možná se jednou pustím i do deky), ale taky sem tam nějaký hadřík, elastické tričko, šaty...

Jsem zoufalá, ale už nešílím.